Bizarní čtivo

Nedávno jsem se přel s matkou, zda jsou Ivanka Gottová a Martina Formanová zlatokopky.

            Chápu, že to je „problém“ pro bulvár, ale přesto je řada souvislostí hodně nápadná. Já jsem jim ruku „na tom“ nedržel, přesto je zarážející, že bývalá slečna Martina údajně nejprve hledala štěstí rovnou u pana Gotta. To víte, ty „lásky“ na první pohled jsou téměř osudové… A my chlapi jsme tak křehké bytosti, že i když stokrát nechceme, přesto občas podlehneme. Když však přesto pan Gott nepodlehl, odjela do Ameriky hledat ještě větší sousto a seberealizaci. A režisér Miloš Forman je nepochybně mnohem větší formát než náš pan Slavíček.

Bývalá slečna Ivanka to udělala opačně: nejprve údajně sexuálně žila rovnou s hercem Michaelem Douglasem. Asi to byla náhoda, že šla někde v Americe po ulici, on do ní nechtěně vrazil a oslovil a pozval… Jenže pravděpodobně jazykové bariéry a velká světová konkurence způsobily, že se raději pokorně vrátila do Čech. Nakonec, lepší Gott v dlani, než Douglas na střeše… Holkám to ale nakonec vyšlo. Obě povily po dvou dětech, otcovství je odsouhlaseno, zajištění staří páprdové v chomoutu… I když mám pochybnosti, zda by jim samotným nebylo líp. Už kvůli dalším filmům a novým písničkám. Budiž to ale příkladem i pro ostatní samičky, že když se chce, všechno jde!

Poznámka: To například Kateřina Brožová takové „štěstí“ nemá. Jenže už na první pohled jsou ty první dvě ženské mnohem chytřejší a inteligentnější, tak asi právě proto uspěly víc než ty druhé…

Nyní zas po další dávce týdenního bulvárního tisku moje matka zcela vážně řeší, zda pan Menzel bude mít dítě opravdu vlastní, nebo je to výplod kolegy kameramana. Musím předem napsat, že mě to nezajímá ani za mák, ale matička nedá pokoj, dokud si zatržený článek nepřečtu a nevyslovím se k tomu. Jenže tady fakt nevím! Jiří Menzel je pro mě skvělým tvůrcem i člověkem a dlouhá léta zůstával ikonou (znakem) nezotročeného a svéprávného staromládenectví. Bohužel, bývávalo… Do řady pošetilých starců patří i Vladimír Železný, Jiří Suchý a mnoho dalších. Nebo jim snad mladá ženská vrátí mládí?

No nic, teď musím s mámou „vyřešit“ pana Menzela. A je lepší, když při mé nedělní návštěvě řešíme Menzela než to, co jsem udělal blbě před třiceti, čtyřiceti lety… Já sice mámě často opakuji, že nesmí věřit všemu, co se píše. Jenže je to již poněkud starší dáma (79) a magická síla tištěného slova je pro ni zákonem. Zbývá mi tedy jediná útěcha: zaplať pán Bůh, že mě nikdo nezná a bulvár mě nechává na pokoji. V opačném případě bych si ani nepřál dočíst se sám o sobě věci, o kterých netuším ani já sám…