Aspoň ať je sranda

Když už je téměř všechno „dámským přirozením ke zdi“, jak to decentně nazývají angličtí gentlemani, snažím se aspoň občas zasmát. Je to zadarmo, nic to nestojí a člověk se aspoň trochu uvolní a potěší. Jenže kde brát a nekrást?

Právě probíhá březen – měsíc knihy. Sice nechápu, proč právě v březnu, když se krátí noci a díky nadcházejícímu jaru je nejvhodnější chvíle na čtení ta tam. Na druhou stranu tvrdím, že číst se má po celý rok (a moc mě mrzí, že i kdybych žil do sta let, stejně nestihnu přečíst vše, co bych rád a co mě zajímá). Však i moje maličkost přispěla několika knížkami na čtenářský trh. Byly celkem úspěšné, ale nemám trpělivost objíždět knihkupectví a vozit „dříví do lesa“.

Několikrát jsem navíc za své prodané knížky nedostal vůbec nic, protože milá knihkupectví zkrachovala a zavřela krám. Například na náměstí ve Dvoře Králové nad Labem a zejména v Hradci Králové, kdy majitel řady hradeckých prosperujících knihkupectví Skippy peníze za prodané knihy pravidelně prohrával na automatech. Přesto jsou knížky mojí celoživotní láskou i koníčkem. Proto se k několika z nich, které jsem přivedl na svět, v následujících blogách (či blozích?) vrátím.

Zastávám názor pana Hrabala, že správný autor je ten, kterému má čtenář po dočtení jeho knihy běžet naflákat hubu… I mně se to několikrát stalo, takže moc dobře vím, co měl pan Hrabal na mysli. Ale co, aspoň ať je sranda!

P. S. : A ještě něco: pokud, milé a vážené čtenářstvo, máte o trilogii mých knížek zájem, napište mi na mail (je uveden pod profilovou fotografií) a já vám pošlu podrobnější nabídku. Je skvělá a akční (jak jinak). Nyní  2 + 1 ZDARMA – pouze do vyprodání zásob. Ale pospěšte si; zásoby se tenčí a další dotisky již neplánuji. Kdo by si také nechal neustále dokola rozbíjet ústa, že?