Tento týden si Organizace spojených národů a několik přidružených organizací připomněly dva významné dny: Světový den potravin a Mezinárodní den za odstraněni chudoby.
Mezinárodní organizace pro chudé a hladovějící datují své počátky minimálně od konce druhé světové války, ale chudobu ani hlad se odstranit nepodařilo. Naopak se jejich rozměr dokonce zvýšil. V čem je tedy chyba a můžeme tuto chmurnou realitu někdy změnit?
Problémem nejsou chybějící potraviny, těch je dostatek. Ve skutečnosti se většina vyprodukovaných potravin vyhodí a znečistí vodu a půdu, místo toho, aby nasytily hladové. Lidé tedy neumírají hlady kvůli nedostatku jídla, ale proto, že není zájem jim pomoci ho získat.
Vítězí narcismus. Staráme se jen o sebe a podezříváme všechny ostatní, že jsou proti nám. Pokud máme nějaké přebytečné zdroje, použijeme je na stavbu zdí a plotů, ne na pomoc druhým. Takto se chováme na celém světě – jako jednotlivci i jako národy.
Abychom ukonejšili své svědomí, zakládáme organizace, které se starají o chudé a hladové. Štědře je financujeme a jmenujeme úředníky a byrokraty, kteří se problémem zabývají.
Kdyby nám však na chudých skutečně záleželo, nenechali bychom je v rukou byrokratů, stejně jako bychom nenechávali naše děti v rukou sociálních pracovníků, aby se starali o jejich výchovu. Zabezpečili bychom, aby lidé, na kterých nám záleží, dostali to, co potřebují.
Protože nás to nezajímá, jmenujeme lhostejné lidi, kteří prezentují plány na řešení šíření chudoby a hladu a vyhlašují mimořádné dny, aby na tento problém upozornili veřejnost. Nezvládají skutečné problémy, ale pouze ospravedlňují své nadměrné platy formou profesionálně zpracovaných prezentací a mnohoznačných projevů, v nichž oslavují své (neexistující) úspěchy.
Kdyby skutečně chtěli vyřešit problém, ze kterého jim plynou finanční prostředky na jejich honosný životní styl, našli by více způsobů, jak to udělat. Nejjistějším způsobem, jak osvobodit lidi z chudoby, je vzdělání.
Za prvé, existují technologie, které mohou několikanásobně zvýšit výnosy z polí díky sofistikovaným zavlažovacím systémům, řízenému režimu a dalším nástrojům.
Zemědělce je však třeba naučit, jak tyto technologie používat, a také jim poskytnout prostředky, aby si je mohli pořídit. Už jen tento krok by zbavil obrovské množství lidí hladu a chudoby.
Dále si myslím, že organizace, jejichž cílem je vymýtit chudobu a hlad, by měly ze svých rozpočtů nakupovat půdu pro pěstování potravinových plodin pro chudé a část této půdy by měly využít k tomu, aby naučily místní zemědělce efektivněji hospodařit.
Kromě toho by tato zemědělská a školicí střediska měla sloužit k poskytování všeobecného vzdělávání. Je známo, že vzdělaní lidé mají v životě více příležitostí, celkově se jim daří lépe a mohou se o sebe a své rodiny postarat lépe než lidé nevzdělaní. Proto by tato centra měla jako prostředek k odstranění chudoby a hladu podporovat také všeobecné znalosti a vzdělání.
Vzdělávání by také nemělo být zaměřeno pouze na prevenci chudoby. Chudoba není osobní, ale společenský problém. Proto by se lidé, studující v těchto vzdělávacích centrech, měli také učit o solidaritě, vzájemné odpovědnosti, vzájemné závislosti v dnešním světě a dalších tématech, která jim pomohou uplatnit se jako přínosné články v propojeném světě.
Tímto způsobem můžeme uskutečnit agrární transformaci, která se může později rozvinout také do sociální a kulturní transformace. Osvobodila by lidi nejen ze spárů chudoby a hladu, ale také je úspěšně začlenila do globální společnosti 21. století jako sebevědomé a pozitivní osobnosti. Tito lidé zase pomohou ostatním vyprostit se z chudoby a tak celkový proces nabere vyšší dynamiku.
