Dravá realita našeho století

Starozákonní proroci nazývali modloslužebníky ty, kdo uctívali věci vytvořené vlastníma rukama. Jejich bohy byly předměty vyrobené ze dřeva nebo kamene.

Pod pojmem modlářství se rozumí, že člověk přenáší vše, co prožívá, sílu lásky, sílu myšlenky, na objekty mimo sebe. Moderní člověk je modloslužebník, vnímá sám sebe pouze prostřednictvím předmětů, prostřednictvím věcí, které vlastní. (Erich Fromm).

Svět věcí se stává stále důležitějším, a o to více se člověk vedle těchto věcí ztrácí. Moderní člověk sám sebe definuje jako věc: „Nakupuji, tedy existuji“.  Podmínkou jeho existence jsou vztahy s ostatními věcmi. 

Hodnota domu, nábytku, auta, oblečení, hodinek, počítačů, televizí vytváří společenské postavení a určuje hodnotu jednotlivce. Když člověk ztratí část svého majetku, ztrácí část sebe. Když přijde o všechno, ztrácí sám sebe úplně.

Během ekonomických krizí někteří lidé, kteří přišli o velkou část svého bohatství, ukončili svůj život skokem z oken mrakodrapů. Své bohatství považovali za sebe sama. V tomto systému kulturních hodnot se sebevražda na základě ekonomického bankrotu stává zcela logickou, znamená bankrot osobnosti.

Lidé se ztotožňovali s věcmi i dříve, ale nikdy se věci nestaly tak hluboce přítomnými v jejich všeobecném povědomí, jako v posledních desetiletích. Konzum se stal kritériem k posuzování hodnoty člověka.

Program výchovy člověka, obětovat celý svůj život práci, byl ukončen, a začala další etapa – výchova spotřebitele. Ekonomika potřebovala nejen disciplinovaného pracovníka, ale tak stejně i disciplinovaného zákazníka, který nakupuje veškeré nové zboží, jakmile se objeví na trhu.
Spotřebitelská propaganda dostala za úkol vymýtit staletou tradici kupovat pouze to, co je nezbytné – bylo nutné rozvíjet přesvědčení, že životní štěstí spočívá pouze v nakupování nových věcí.

Spotřebitel byl utvrzován v tom, že on vybírá, že on sám si rozhoduje, zda koupí ten či onen produkt. Ale samotné náklady na reklamu, které tvoří více než 50 % ceny, vypovídají o tom, kolik energie a talentu je investováno do procesu přesvědčování spotřebitele.

Nyní nastává období uvědomování si minulé vývojové fáze, odklon od konzumu – a to ne proto, že by se lidé stali vnitřně bohatšími a nepotřebovali by vnější znaky své důležitosti, ale proto, že se v nich neustále rozvíjí touha, která vyžaduje kvalitativně nové naplnění – uvědomění si skutečného smyslu naší existence.

I když nás skotačení z jevišť a obrazovek láká zpět, je rozvoj nové potřeby – odhalení smyslu života, nevyhnutelný a povede k touze po poznání moudrosti vědy kabaly.