Dekódování lidského genomu – čím více víme, tím méně rozumíme

V posledních týdnech noviny a vědecké časopisy oslavovaly dokončení mapování lidského genomu. Časopis Smithsonian Magazine prohlásil: 

„Vědci rozluštili zbývajících osm procent našeho genetického kódu, což otevírá cestu k novým objevům v oblasti lidské evoluce a nemocí.“ Časopis Time citoval Evana Eichlera, jednoho z vedoucích pracovníků projektu mapování: „Vzrušení v genomické a lékařské komunitě je přímo hmatatelné.“ „Aleluja, konečně jsme dokončili jeden lidský genom, ale to nejlepší teprve přijde,“ řekl Eichler během briefingu. „Nikdo by to neměl považovat za konec, ale za začátek transformace nejen v genomickém výzkumu, ale i v klinické medicíně.“

Je skvělé, že máme „osekvenovaný lidský genom bez mezer“, jak to popsal časopis Smithsonian, ale realita ukazuje, že čím více toho víme, tím méně tomu rozumíme. Dekódování lidského genomu možná pomůže vyřešit některé problémy, ale život nám to neusnadní a neudělá šťastnějším. Protože nerozumíme svému prostředí, nechápeme, v jakém kontextu se naše geny vyvinuly a jak fungují ve vztahu k prostředí. Proto všechny vzorce a vědomosti pohltí propast našeho nepochopení pravé skutečnosti a my si budeme své problémy vlastním přičiněním jen zhoršovat a zhoršovat.

Každý gen, který je v nás zakódován, má svůj důvod. Pokud gen změníme nebo s ním budeme manipulovat, změníme vše, co s ním souvisí. Příroda nevytváří poruchy záměrně. Pouze je opravuje. Proto když se snažíme přírodu „opravit“, nevyhnutelně vždy poškodíme to, co nebylo poškozeno a co jsme neviděli kvůli své slepotě.

Naši mudrci v Babylonském talmudu (Šabat 156a) píší, že pokud se člověk narodí s povahou vraha, může se stát vrahem nebo zlodějem, ale také řezníkem nebo tím, kdo provádí obřízku. Jinými slovy, neměli bychom se snažit měnit základní vlastnosti lidí, ale využívat je pouze tam, kde pomáhají celé společnosti.

Namísto snahy upravovat lidské geny bychom měli lidi učit, jak využívat svou vrozenou přirozenost ve prospěch společnosti, a ne k jejímu poškozování. Společenská atmosféra by měla být taková, v níž ti, kdo činí ve prospěch společnosti, patří k nejváženějším, uctívaným a nejobdivovanějším lidem.
V dnešní době jsou současní „vůdci“ společnosti buď narcisté, kteří si neváží ničeho a nikoho kromě sebe a snaží se být co nejvíce „jedineční“, nebo ti, kteří využívají společnost k získání bohatství, moci a vlivu. Když jsou lidé, které ostatní obdivují, takoví, společnost se nemůže nerozpadnout.

Sebestředné hodnoty, které se každý snaží následovat, rozdělují společnost a rozbíjejí ji na menší a menší části. Nakonec bude každý odkázán sám na sebe a žít s pocitem, že nemá nikoho blízkého a každý je potenciální nepřítel. V takovém stavu jsou jediným únikem z mizérie drogy a sebevražda.
Samotní vůdci se nezmění. Jsou vůdci jen proto, že my sami jsme jako oni, a proto uctíváme lidi, kteří vynikají tím, čím bychom chtěli být. Proto bychom neměli čekat, až se modly společnosti změní. Místo toho bychom měli změnit to, kým jsme, a když změníme sami sebe, změní se i osobnosti, které uctíváme, a do popředí se dostanou nové hodnoty.

Jakmile změníme společenské hodnoty, zjistíme, že vlastně není na žádném člověku nic špatného. Naší jedinou chybou bylo, jak jsme využili to, co nám příroda vnukla. Jinými slovy, viníkem byl záměr našeho jednání, nikoli naše DNA.

Protože naše cílem našich současných záměrů je vlastní prosazení, vše, co objevíme a vyvineme, je pro společnost škodlivé. A protože žijeme ve společnosti, kterou poškozujeme, ve stejné společnosti, která nás živí a podporuje, pak vše, co vyvíjíme a objevujeme, je nakonec škodlivé i pro nás.
Nemusíme měnit to, co jsme, ale to, kým jsme. Naším problémem není to, co děláme, ale proč to děláme. Pokud budeme pracovat ve prospěch společnosti, ve které žijeme, budeme prospěšní i sami sobě.

Odklon od našeho narcistického myšlení vyžaduje soustředěné úsilí. Abychom transformovali naše egoistické myšlení musíme vyvinout společné úsilí, ale protože globální situace je již tak špatná, tak si myslím, že stejně nemáme na výběr ani čas nazbyt.