Tak jednoduché to není, pane Leitmanne. Ano, většina utrpení na světě je skutečně způsobena bezohledným lidským jednáním, motivovaném egem.

Vy ovšem píšete o NEVINNÝCH lidech. Jak mi tedy vysvětlíte např. utrpení malých bezbranných dětí, vystavených libovůli tyranských rodičů? Jak mi vysvětlíte utrpení a smrt z nevyléčitelných nemocí, které si oběti nezpůsobily samy, ale tyto nemoci vzniky jako následek špatného ovzduší, toxických potravin apod.? Jak mi vysvětlíte utrpení nevinných obětí válečných konfliktů? Čím si to oběti "zasloužily"? Co s tím (nebo proti tomu) mohly ony oběti dělat? Jak se proti tomu měly bránit? Opravdu si to dle Vás zasloužily nebo způsobily samy?

Vezmu-li v úvahu, že i toto vše je vlastně ve své podstatě následkem naprostého lidského selhání, ptám se, co s oním selháním mají společného zmíněné nevinné oběti? Čím se prohřešily? Proč mají trpět pro bezohlednost druhých?

Proč my všichni máme trpět pro hrstku těch, kteří nemají a nikdy nebudou mít dost?

A aby nedošlo k nedorozumění - rozhodně tímto nemám na mysli ty, kteří se poslušně podrobují mocným a podporují je tak v jejich čím dál větší chamtivosti, rozpínavosti a šíření zla.

I jakožto věřící, přiznám se, tomu opravdu nerozumím.

Odpovíte mi, pane Leitmanne?

Stejnou otázku jsem si položil v době své nemoci. Pak jsem si ale uvědomil, co mi to trápení a bolest přinesla. Uvědomil jsem si, co je v životě důležité a co není. Čeho bychom si měli vážit, ale nevážíme, protože to považujeme za automatické. A v tom právě spočívá odpověď na tu otázku. Podotýkám, že nevyznávám žádnou víru.

Jedna věc: "Pokud tedy žijeme ve světě utrpení, je to proto, že si za něj můžeme sami."

Je to zasadní tvrzení a mylné tvrzení. Za spoustu utrpení si člověk sám nemůže a řekl bych, že se jedná o ta zásadní, které přichází ještě před válkami a tím, jak si lidé vzájemně ubližují.

A to jsou nemoci a zdraví. Když nějaký člověk nedostane zdraví, tak bude žít v utrpení a nemůže si za něj sám. Ještě před moderními výdobytky umírala spousta dětí na různé nemoci. Lidé páchají i sebevraždy protože žijí v bolestech.

A proč? Protože tak příroda pracuje, dělá výběr. Příroda rozhodí kostky a nehodící se prostě škrtne.

Dobré přirovnání je se štítnou žlazou - štítná žláza funguje tak, že "vražedné" ochranné buňky imunitního systému jí musí projít a musí prokázat, že nebudou napadat "nevinné" tělní buňky, ale ty správné, cizorodé. Takto ve štítné žláze umře 80% "bojových" buňek imunitního systému a zůstanou ty "dobře vycvičené", které se pak pošlou do akce.

A tak funguje příroda. Ona neumí v tom pravém slova smyslu vytvořit dokonalého zdravého člověka nebo jiný organismus, ona umí rozhodit kostky a vybírat.

Člověk tedy si nemůže za své utrpení zcela sám, utrpení je zakomponováno do toho, jak příroda funguje, by design.

Tedy zde je konflikt s tím, co tvrdí abrahamovská náboženství, tedy že si člověk za to může sám, protože funguje-li takto příroda, tak podle jejich logiky to takto udělal bůh, tedy "bůh zakomponoval" utrpení přímo do systému. A navíc to není utrpení ve stylu, že by potkalo jen ty "zlobivé" - je mu to fuk.

Smysl by dávalo když už tvrzení ve stylu "Existuje na světě utrpení. Můžeme ho zmírnit tím, že budeme dodržovat přikázání a řidit se..." Tohle už dává smysl.

Ale tvrzení náboženský absolutistické "Pokud tedy žijeme ve světě utrpení, je to proto, že si za něj můžeme sami." je, sorry to say, náboženský nesmysl.

Text je obsahově nehomogenní. Jednou se mluví o Bohu, jindy o Stvořiteli. Autor nedefinuje, jsou-li tyto bytosti totožné. Dále není jasné, kterého Boha autor myslí. Alláha, křesťanského Boha, Wotana, Dia, řadu Bojhů bychom našli i v Oceánii ...

Dále samotný námět je nelogický. Co má Bůh společného s utrpením? Je třeba definovat utrpení. Třeba nemoci: Za většinu so mohou lidé sami. Velká část souvisí se stářím, nevhodným živnotním stylerm a špatně nastavenou zdravotní agendou. Tak bych mohl pokračovat ke všem utrpením a viděli bychom, že za ně mohou lidé sami, nikoli Bozi.

Nevinný, co to je za pojem a s ajkou potenciální vinou souvisí.

Doporučuji Vám, pane Litmane, to celé předělat. Takto byste u mě u zkoušky u logiky neprošel.

Ono je mu to nejspíš jedno.