Volby jsou falešnou hrou s důvěrou národa

Další čtyři roky uplynuly bez větších změn v životě občanů České republiky. Politika je divadlo uzavřené společnosti lidí, která si dobře žije z práce celého národa.

Pokud se pozorný člověk ohlédne několik let zpátky, nejspíše si uvědomí několik nevýrazných změn, se kterými se vysoce postavené osoby státního aparátu v poslední době vynasnažili upozornit na své poslání, jež jim vzešlo z předchozí volební důvěry. Nově postavené lavičky na pěší zóně či náměstí obestavěné obřími květináči mají za úkol zastínit počiny páchané v dlouhodobějším horizontu minulých let. Z mnoha měst v republice zmizely možnosti klidného parkování, které nahradily zpoplatněné zóny, přičemž jako by na českých rozbitých silnicích nebylo co opravovat. Každé i sebekratší zastavení před obchodem za účelem třeba pouhého vyzvednutí zboží dnes přináší řidičům stresovou situaci. Všelijaké bezpředmětné stavební úpravy na vozovkách pro změnu ztrpčují jízdu a při neopatrném kontaktu hrozí nemalou újmou na řízení a závěsech kol. V parcích vystřídala zelené plochy a nenahraditelné mohutné kmeny stromů s košatými korunami betonová lobby, která s každým dalším počinem nadouvala peněženky všem nejblíže zainteresovaným účastníkům stavebních řízení. Zájem rozšířit nabídku pracovních příležitostí pro občany nahradilo pořádání různých forem plytké světské zábavy. Ve větších projektech mizely soudným pohledem těžko obhajitelné sumy peněz, načež orgány dohledu včetně samotného Nejvyššího kontrolního úřadu jakoby v této zemi ani neexistovaly!?!

Přesto se na nás z různých billboardů a laciných letáčků dodaných poštou do schránky s blahosklonnou něhou a předstíranou přívětivostí v každé čtyřleté periodě usmívají odulé obličeje spokojených politiků. Národu se po všech útrapách, neustále zvyšovaných pokutách, restrikcích a perzekucích znenadání dostává jakési nevysvětlitelné přízně. „Občane, nezapomeň na svou nezastupitelnou úlohu ve společnosti a přijď vhodit volební lístek s mým jménem a naší báječnou politickou stranou do urny!“ Při každém pohledu do vyumělkovaně bezelstných výrazů tváří vyobrazených v doprovodu ideologických žvástů marně přemýšlím, z jaké planety se snesly tyto exempláře na Zemi? Při samovolně narůstajícím tlaku v trávicím traktu se mi v mysli nějak nedaří vybavit ani jeden případ, že bych některého z těchto lidí kdy v životě viděl pohybovat se mezi běžnými lidmi. Dodnes je mi záhadou, kam tento lidský vzorek exotického druhu chodí například nakupovat potraviny, oblečení, nebo kde navštěvuje lékaře apod.

Na pozadí výše popsaného vyvstává poněkud paradoxní situace. Obličej z plakátu, se kterým pravděpodobně nemáme společné, ani pověstné zrnko rýže z místního obchodu mne se srdceryvným výrazem prodchnutým spokojeností žádá o přiznání volebního hlasu?! Zatlačuji obsah žaludku deroucí se do ústní dutiny zpátky do jícnu v nejmenším nechápajíc pokroucené poměry banánové České republiky. Oč větší opovržení snese skupinka poslušných voličů přímo napojená na své idoly či spíše jejich chlebodárce, než všichni ostatní, kteří ovlivněni kampaní dobrovolně přispějí svým hlasem?  V souboru všech kandidátů neznám po stránce morálních vlastností ani jediného, takže se omlouvám, ale nemám zájem svým malým dílem lehkomyslnosti přiložit ruku k pokračující devastaci státu, na jejímž konci lze zřít zánik celé země.