Moment, který rozhodl jít k urně.

V České republice máme možnost přímé volby prezidenta, to ale ještě neznamená, že jí veřejné sdělovací prostředky mohou přetvářet ve sportovní klání či estrádní show.

Bulvární novináři zaměňují občanskou odpovědnost obyvatel k vlastní zemi za plytkou zábavu pro široké masy slaboduchých.

Za skoro 30 let od revoluce se v této zemi daří určitým skupinám lidí beztrestně rozkrádat státní majetek a přivlastňovat si peníze prostřednictvím různých unijních fondů a všelijakých dotačních programů. Za celou dlouhou dobu přitom není nikde vidět odpovídající pokrok v životě lidí této země!?!                 

Bezprávní stát, churavějící systém, morální úpadek obyvatel, špatně vedená ekonomika a všeobecná drahota. To jsou témata k zamyšlení ve chvílích před prezidentskými volbami. Namísto toho rozpoutala všechna média, svorně jako na povel, mohutnou štvavou kampaň namířenou proti současnému prezidentovi panu Zemanovi. Je myslím zhola zbytečné se zabývat tím, ve kterých rukou se nachází české sdělovací prostředky. Otázka tudíž zní; kdo stál za místy nechutnou propagandistickou hysterií? Těsně po neúspěšné kandidatuře na tento dotaz bezděky odpověděl sám vyzyvatel pan Drahoš slovy „ … přilepili mi nálepku vítače migrantů.“ Na pozadí neúnavně živené volební podpory a několika okázalých akcí však vyšlo najevo, že národ a tato země čelí v jeho osobě spíše hrozbě vítače amerických vojenských konvojů!

Na adresu pana prezidenta nutno připsat také několik poklesků.                                                                                                                                         

Zaprvé se v dobré snaze urovnat napjaté vztahy s Bílým domem poněkud nešťastně uchýlil minimálně ve dvou případech ke zbytečné servilnosti.                                                                                                                                                                Nejdříve zachyboval, když vyjádřil svůj souhlas k odepřené ratifikaci Pařížské smlouvy Spojenými státy o snižování produkce emisí. Načež se v dalším případě zasloužil o zviditelnění České republiky počinem našeho zástupce při zasedání Rady OSN. Ten se jako jediný zdržel hlasování k prohlášení USA, jímž ustanovily Jeruzalém hlavním městem Izraele. Zástupci všech ostatních zemí s tímto svévolným rozhodnutím kategoricky nesouhlasili.                                                                                                                                                                   No a zadruhé se v závěru svého funkčního období pro změnu na domácí vnitropolitické scéně dopustil též jedné fatální chyby. Paktování s panem Babišem, kterému evropská vyšetřovací komise OLAF prokázala defraudaci nemalých dotačních dávek. Neskrývaným straněním podvodníkovi docílil před veřejností těžkého poškození morální prestiže hlavy státu. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že prezident Zeman je prvním z jeho porevolučních předchůdců, který vrátil nejvyššímu úřadu váhu politických rozhodnutí. Nepoklonkoval a byl vždycky dalek bezmyšlenkovitě plnit přání Velkého bratra a Západu, která se ukázala být minimálně v rozporu s potřebami České republiky.

Přesto, nebo právě proto, tentokrát národ stanul ve volbě prezidenta před nesnadným dilema mezi dvěma špatnými východisky. Nu, a tímto bodem se dostáváme k nadpisu článku.                                                                                                                                                              Každý z nás vycházel vstříc rozhodnutí z nějakého pro něho důležitého aspektu. Předvolební kampaň byla v podstatě jednostrannou záležitostí mocichtivé skupiny lidí napojených na sdělovací prostředky.                                                                                                                                                    Všudypřítomná volební přetvářka vygradovala v pozoruhodně odpornou propagandu. Plytké lži střídala různá překroucení a polopravdy vytržené z konceptu měly za úkol co nejvíce zdiskreditovat osobu hlavy státu. Poněvadž autoři těchto pamfletů stále ještě považovali výsledek za nedostatečný, uchýlili se v závěru k obzvláště zavrženíhodným projevům nenávisti.                                                                                                                                                                    Z pod neúnavně dokola omílané roušky slušnosti se začaly linout sice nikoli prostořeké výjevy, zato o to více podlé a zákeřné plky. Mne kupříkladu přiměl mít ve věci jasno projev jednoho z aktérů. Při vstupu na pódium na náměstí jistého města na Moravě, zaznělo z úst dotyčného muže cituji „Dobrý den přátelé, přicházím za vámi po svých a bez hůlky.“ Pokud se takového obzvláště cynického výlevu dopustí člověk, který by rád aspiroval na nejvyšší post v republice, tak v mém vnímání nenachází místo ve společnosti slušných lidí. Rádoby lidumil v jeden jediný nestřežený okamžik odkryl karty své zaprodané duše, s níž se evidentně neštítí ničeho. V ubohé snaze vytěžit ze situace maximum odporu přítomných k jeho sokovi se snížil k dětinskému posměšku vůči vážně nemocnému člověku. Tak vysoce amorální sprosťárny se může dopustit jenom odporná lidská hyena. Na obranu nic nepomůže řada akademických titulů, ani dobře padnoucí oblek s teatrální vlaječkou na klopě a ani kravata umně zavázaná na krku bílé košile.

Psychologicky vzato vyplynul z posledních prezidentských voleb, kterých se zúčastnily přibližně dvě třetiny občanů, jeden důležitý fakt.                                                                                                         V této zemi naštěstí ještě stále žije větší skupina lidí, kteří přistupují k volbám se společenskou odpovědností. Naopak tu druhou o něco menší část obyvatel přivádí k urnám jejich čistě sobecké zájmy.