Cyklisté versus řidiči automobilů - souboj na silnici i v legislativě

Čeští politici nadále přesvědčují o svém poněkud zvláštním uvažování. V těchto dnech došlo ke schválení nového paragrafu zákona o provozu na veřejných komunikacích.

Nebudeme si nic nalhávat, některá setkání na silnici zanechávají v mozku trvalou stopu. Jedny z nejvíce vypjatých okamžiků bývají momenty setkání s cyklistou. Někdy může jít dokonce o zážitky, které nechceme nikdo zažít. Pravděpodobně bych nebyl daleko od statistiky, s níž skoro každé druhé setkání řidiče s cyklistou na silnici je pro organismus prvního zmíněného nepříjemným úderem stresu.

Aby toho nebylo pro řidiče automobilu v takových momentech málo, bude podle nového zákona křehký účastník silničního provozu požívat jistého privilegia. Řidič se bude mezi cyklistou a plnou čarou muset umět prosmýknout ve vzdálenosti nikoli menší, než 150 cm.                                                 

Co, na tom, že ke vstupu do provozu nepotřebuje vůbec žádné osvědčení. Zatímco pro řidiče je nutnost znát a ovládat všechna pravidla, tak chrabrý cyklista nemusí krom alibistické přilby na hlavě a občanky v kapse vůbec nic. A kdyby jenom to, udatný "šlapač" pedálů, který v provozu pokaždé srdnatě obhajuje svá práva vlastně nemusí znát ani základní zákonné minimum!?! Na nějaké vodorovné, nebo svislé značení s nadhledem "hází salám." Cesta, chodník, ulice, nebo státní vozovka, co je mu po tom jede si prostě všude, kde se mu zlíbí. Jednou kličkuje mezi chodci, podruhé se vyhýbá hrajícím dětem, potřetí na lesní stezce nahání vyplašenou srnu, počtvrté na krajnici jentaktak balancuje v trojlístku mezi náklaďákem a autobusem, všechno je mu "buřt." On má přeci kolo, je státem chráněný tvor, je cyklistou. 

Nad paradoxem těchto specifických poměrů se jeden pozastaví v momentě srovnání třeba s takovým rádiovým modelářem. Tady stát postupuje až nelogicky podstatně tvrději.                                                  Pokud se chce modelář několik minut potěšit řízením svého létajícího dronu, letadla, či vrtulníku musí projít úřední registrací. Jaký je mezi nimi rozdíl? No, třeba v tom, že modelář by bez perfektního stavu a přesného seřízení svůj model ani neodlepil od země. Zadruhé vyžaduje každých deset minut pilotáže maximální soustředění, potom je potřeba s vybitou baterií přistát.

Tak nevím, co si o lidech na nejvyšších státních postech myslet. Kam na ty výmysly chodí?

Autor: Petr Laierman | středa 21.4.2021 19:38 | karma článku: 24,45 | přečteno: 509x