Povídání o pražských cikánech a těch slovenských, které jsem poznal o dovolených.

To jsou moje zkušenosti, kdy jsem měl možnost poznat ty slušné a ty druhé. Proto nepaušalizuju. Vždyť my gádžové jsme nemlich takoví.

To se mám stydět za to, že jsem se narodil sice v nóbl žižkovském činžáku, ale samozřejmě cvrnkal kuličky i s cikánama?

A nejenom s těma co bydleli dole kolem Prokopáku, ale taky s horňákama z Ohrady a Židovských pecí. Po přestěhování na Staré Město némlich to samé. Na Františku, Uhelňáku nebo kolem Petráku jich bylo také dost. Ale to byli "starousedlíci", žádní přivandrovalci, kteří zamořili republiku o několik desetiletí při stěhování celých rozvětvených rodin, převážně z východu Slovenska. 

Rád jsem vandroval se ženou a taky si prošoupal boty v kopcích kolem Spiše. Slovenský ráj to na pohled. Ale měl dvě tváře. Okázalou krásu při cestě Prielomom Hornádu na Tomášovský výhĺad a pohled na odvrácenou stranu plnou chudoby.

Kdo nepoznal cikánský lágr Letanovce na Spiši, kde se zastavil čas, neví o čem mluvím. Ale přesto zůstala vzpomínka na desetiletého kluka s černým kukučem, který nežebral, ale uctivě prosil ,,Dajce korúnu,, a nespouštěl z očí náprsní kapsu ženiny košile. Měla v ní pětikorunu a on prstem ukazoval ,, Aj hen túto môžece ,,. Dostal ji a jako správný galán chalan nabízel návštěvu své papundeklové rodné chaloupky. 

Dnes už vše patří minulosti, vláda je přestěhovala do nových domků ve Spišské Nové vsi, kde už žili ti, co nežebrali a nekradli slepice, protože pracovali a od svých souputníků se distancovali. Kdepak žádný folklór, Olašský soubor písní a tanců, kde si cikánky můžete splést s peruánskými Indiánkami. Ty co si v široké sukni přičápnou a smějí se srdečně bezzubými dásněmi jakoby sledovaly nějakou řachandu Slovenskej televízie. Zda je to podobné Chánovu nebo Přednádraží?

Kdysi jsem vaříval ve vysočanském automatu Ruský dvůr, v místech kde údajně přespal Suvorov nebo Kutuzov či jinačí carský vojevůdce při toulkách Evropou. Měl jsem štěstí, mou pomocnicí čili fickou byla fajnová ženská, která sice neuměla číst, ale s dršťkama, pajšlem a drobama všelijak kouzlila na plotně. Bodejť by se za ní nestěhovali soukmenovci z širokého okolí, když u bílého a černého nádobí byly taky sympatické černooké černovlásky. Kam se na všechny hrabala Vejvodova Cikánka.

Aby to nevypadalo, že jsem vypadl z kočárku a uhodil se do hlavičky, přesto jsou věci, které můj rozum nebere. Nejsme trochu farizejové jako v Americe, kteří by za slovo černoch málem našince zlynčovali? Nezdá se mi, že by se Afroameričani změnili stejně jako Romové.

S cikánama jsem se kamarádil, ale Romové jsou díky sdělovacím prostředkům více na očích, tak je vídávám nejčastěji na zamřížovaných společných ubytovnách, ty já prosím pěkně holt nemusím. Oni stejně jako my nevíme, kam vlastně patříme. Dříve Slovani, nyní Keltové. I my jsme dobří, ještě lepší a nejlepší a pak ti na opačné straně. U nich je to navlas stejné

Snad to pochopí ti kluci a děvčata, kteří mají své praprapraprapra  předky v Indii.

Vím, že Rom je Člověk a to zní hrdě. A co jsem já? Nejsem díky tomuhle článku, jen tak náhodou dilino gadžo?