Pokračování o dietách, nyní se slíbeným "výživným" receptem.

Já za to nemůžu, že jsem takovej nedojedenej. Slavná Balounova věta ze Švejka se hodí i na mě. Já s přibývajícími léty holduji obžerství nebo spíš stařecké nenažranosti. Býval jsem perverz, pohyb mě bavil nejenom na zdravém těle.

Já se kalorií zbavoval při mnohých sportovních aktivitách. Kolo, volejbal, pěší a vodácká turistika, to byl můj svět. Zlézal jsem tisícovky bez kyslíku, československé řeky byly mou velikánskou láskou a paradoxně jsem poznal Čeňkovu pilu až na stará bolavá kolena. Znal jsem nazpaměť každý kilometr na trase nové betonové "dálnice" z Prahy do Štěchovic nebo jízdu po dlažebních kostkách do Sadské. Ale hlavně, už tenkrát jsem dodržoval pitný režim. Zajet nebo zajít na "jedno" bylo vždy to nejhezčí tečkou za sportem.

Byl jsem vždy dobrým strávníkem a chutnalo mi všechno kromě zemlbáby, škubánků a rýžové kaše s ovocem. Nikdy jsem se neofrňoval, o to víc mne matka milovala. To by mě raději zmrskala šňůrou od žehličky, ale potrestat škubánkem, to by nikdy neudělala.

Proč píšu o čínské kuchyni? Já ji měl rád od té chvíle, kdy otevřeli svou první jídelnu ve Vodičkové ulici. Pracoval jsem totiž hned naproti v divadle a chodil s ešusem pro jídlo jako do závodky. Jako v Rusku se rozpočítávali graždanínové na láhev vodky, já pervoj ty drugoj. Herec jako technikář, zvukař anebo choreograf. Švej ču žou za 17,- Kung pao za 21,- v měně kryté prací dělníků, rolníků a taky inteligence.

I u nás doma se čínské jídlo zabydlelo, včetně mnoha zaručeně pravých originálních receptů. Nedělávalo se běžně jako šťouchané brambory s podmáslím, ale patřilo k jídlům svátečním stejně jako ohřátá čabajka.

Nyní již oslí můstek diety feng šuej, která je vázána na element vody, ohně a podobných skotačin. Určitě také nevíte o čem je řeč, tož ten slíbený recept.

Kuřecí směs Chop Suey si dělám tak nějak po svém.

Kuřecí prsa ve slevě za přijatelnou cenu nakrájím na nudličky velikosti hranolků a restuji v oleji zakápnutém chili a soja saucem asi 10 minut. Maso vyndám a v pánvi dusím do měkka veškerou kořenovou zeleninu nakrájenou na kolečka, kostičky, jak oku lahodí. Orestovaná cibule, fazolové lusky, paprika, pórek a žampióny, to vše barevně a chuťově doladí. Na závěr přidám trochu červeného vína, cukru, česneku a orestované kuřecí maso a ještě chvíli podusím zakápnuté sojovou omáčkou. Jako přílohu raději rýži, ale smažené nudle mě taky neurazí. A hranolky jsou už také vžitou přílohou.

Vím, že jsem vyvrhel za plotnou a vše si snažím usnadnit. Já nezapomněl na bambusové výhonky, jen tak potichu dodávám. Mladá kedlubnička pokrájená na tenounko vyjde levněji. Dobrou chuť.

Můžete také oslňovat nevítané vetřelce hláškami typu " My jsme zvyklí na jídla ze S´čchuanského kantonu, nevadí vám ona sladkokyselá chuť a vůně, tolik charakteristická pro tuto čínskou oblast?"