Jak Adriana neustále žadonila, "povídej nám babiško pohádku, jak to bylo ve skutečnosti",

Přečtěte si něco ze života věčně ostražitého, přesto stále udiveného pracovníka zahraničního obchodu. Ten nevěřil ani vyprávěnce o škubánku, jak k omastku přišel. Moc dobře věděl proč.

Milé děti a lehce retardovaní dospělí. Byla jedna přerostlá holčička a dělala ze sebe nic nechápající naivku. Na rozdíl od biblické Ariadné, co motala klubíčko, které ukáže cestu, tahle spřádala sny o závratné kariéře v nedaleké zemi. Věděla už od své babišky, která ji zasvěcovala do tajů nové doby, že je lepší drzé čelo než poplužní dvůr.

A tak neustále naslouchala moudrostem prosté ženy, co se tváříla, že neumí ani do pěti počítat. Ona snad má v hlavě ščot s fiskální pamětí. Ještě se nespletla, když si malovala šibenici Má dáti Dal a její daně byly ošetřeny tak, že se z toho mohl zvencnout i známý kraďousek Kalousek.

A tak přerostlá naivní holčička stále dotírala. Povídej mi babiško pohádku tolik podobnou té o Princezně Koloběžce. Jak si něco podepsala a přesto nepodepsala. Kupovala a nekupovala akcie zemědělských podniků.

Tys byla vždy o jedno kolo napřed a měla náskok nabité prkenice, než se kdesi vzadu šourali příštipkáři s nahými zadky.

Bodejť by ji neokouzlily osiva, bylo jí totiž vtloukáno do hlavičky, že řepka olejka se dostane na výsluní komodit a je to taková krása, že by si van Gogh slunečnice ani nevšim. Babiška je prostě pašák.

Ale bylo stále dost věcí, které zvídavé treperendě nešly na rozum. Jak ses dostala babiško z Prešpurku až tak daleko a vysoko? Těch nesmyslných otázek bylo až se uši červenaly. Proč ses babiško se svou poctivostí, začala věnovat takové špíně jako je politika?

Původně jsem chtěl psát o její vadě výslovnosti. Č, Š a Ž bývají takovou noční můrou. Lákala mi předloha Boženy Němcové, taky myšlenková zhůvěřilost. Jak bych se mohl propsat k primátorskému řetězu?

Má otlučená hlava zlehka rozezněla zvonec a téhle pohádky nepohádky je konec.