Co mě vždy překvapí u plotny je fakt, že všechno už tady někdy bylo.

Od kuřete a husy přes segedín, divočáka až do slovenského Záhorí za lokšemi. Jak já se v duchu kdysi pyšnil svým " vynálezem " pokmínovaného pečeného kuřete jako náhrady husího stehna, které dnes dělá samozřejmě kdejaký všeználek. Já na tohle lákal před více než půlstoletím tak jako jiní na sbírku motýlů.

Ale život šel dál a lákán jsem byl já. Mě nezpívali, mě lapali na jídlo. Neduživý ženich snad ani nepatří do baráku. Byl jsem na výkrmně jako husa, místo šišek mi cpali do krku obdobu českého segedínu, vylepšeného nikoliv smetanou, ale šlehačkou. Později jsem našel tuto dobrotu v normách jako sikulský guláš, jak říkáme my se znalostí maďarštiny székely gulyás. To pukali sousedi závistí, blbej Pražák a neví, co by si do huby dal. Pro nás to byla příležitost, jak si vymýšlet takovéhle piškuntálie nejen ke své potěše, ale také dráždění okolí. Jediné co posměváčci dokázali s odkazem na Čapky, ušklibovat se ,,Už zase pečou dort,,.

Snad to byla inspirace Hrabalovým kancem a věčnou otázkou Se zelím nebo v šípkové omáčce?

Ale kde vzít kaňoura? Já si myslel, že naložit pěkný šrůtek vepřového do láku, to mohlo napadnout jen mě. A pak se dočtu, že tohle dělali v podhradí, aby si také zahráli na pány. Jen s malým časovým rozdílem. Tato hra je stará bezmála půl tisíciletí. A zase jsem připažil.

Nebylo vše tak špatné, člověk se učí furt, patří to ke všem profesím, ale já se přiznám, že jsem spíše svěšoval uši než bych se usmíval a ruce naznačovaly vítězství.

To vítězství přišlo díky Šibalce Bohdalce, kterou nemusím pro její nynější občanské postoje, ale herečka a snad i kuchařka je vynikající. Ani nevím odkud mám odposlechnutou její radu, jak dát pokmínovanému kuřeti ten správný husí šmak. Musí se podlévat černým pivem, čím víc grádů, tím je výsledek lepší.

Husa se zelím a knedlíkem se nekonala, snad z lenosti udělat poctivý knedlík usnadnily práci již hotové noky. A tak jsem vydal nařízení platné pro obě strany. K nedělnímu obědu byla husa se záhoráckými lokšemi. Inspirací byl záhorácký závitek plněný zelím, místo do vepřového jsem zelí zabalil do lokší a Záhoráci mi snad prominou.

Oni sice dělají lokše pěkně omaštené sádlem s povidlím a makom, ale na slano je umí také. Hlavně, aby mi neokopali místo hlávky vyhlášeného zelí kebuli.