Blog z mého poznámkového bloku, dnes o vojně.

Vojna není kojná, vojna dělá z chlapců muže etc.

Byla to nešťastná volební úlitba mladým voličům, kdy si páni poslanci mnohé představovali jako Hurvínek světový mír. Salámovou metodou ukrajovali roky, měsíce a modrá začala být opět dobrá.

Kdo ji neměl a rukoval, byl nebetyčný vůl. Kdo nebyl na náhradní vojenské službě byl hoden soucitu, prosťáček a hovádko bóží. Mnozí by namítli " a co jsi dělal ty písálku ". Nebyl jsem zástupcem náčelníka klubu jako Jan Přeučil, ale jemu můžu děkovat dodnes. Typickým zupáckým papalášem jsem byl superarbitrován do kategorie lempl od divadla a stal ze mě lapiduch. Na co si teda stěžuju, když jsem vojnu profláknul v teple marodky? Nejsem úchyl, když bych přál mladým prožít jednu z prvních nepříjemných životních zkušeností?

Je to setkání s nadřízeným blbcem, kdy musíte stát v pozoru a kývat Ano šéfe, udělám jak si přejete. Byť by to byla hovadina až na půdu. On totiž není vždy vaším jediným nadřízeným pohodový lékař.

K ženám v uniformě se nebudu vyjadřovat, já je nezažil. Četařka Babčáková, to je ovšem jiná káva. Možná mi strážkyně rovnoprávnosti prominou a nepoženou to vejš. Nemusel bych až do Haagu a ve Štatlu znám jedině Zelňák. Ta paní ombudsmanová mně určitě nepověsí za mou hubu nevymáchanou.