Vy neumíte odezírat?

Myslet si, že kdo neslyší, umí automaticky odezírat na sto procent, případně komunikovat ve znakovém jazyce je jako myslet si, že ten, komu amputují nohu, umí po probuzení plynně somálsky a dělat, že odezřu vše, co mi říká neznámý (nenakoukaný) člověk, je jako kývat "ano" při odborné přednášce o bertolomii,

V bance
Kráťa: "Dobrý den, já jsem úplně hluchý a vy tu na pobočce máte on-line přepis pro neslyšící, tak bych se potřeboval na něco vyptat ohledně mého účtu."
Pracovnice: "Dobrý den a co potřebujete?"
Kráťa: "Nevím, co říkáte, protože nic neslyším.  Abych to věděl, spusťte ten přepis."

Pět minut hledání přístupových údajů k přepisu a telefonování o rady, mezi tím dotaz pracovnice: "Vy neumíte odezírat?"
Kráťa (otázku odezře): "Ne. A vy?"

Lecos samozřejmě po letech neslyšení odezřu. Na rozhovor to však není a na rozhovor v bance, kde záleží na každém slovíčku už vůbec ne. I kdybych uměl odezírat perfektně, stejně se nikdy neodezře vše řečené, ale musí se domýšlet. A nehodlám se při jednání v bance plně soustřeďovat na to, abych odezřel slova, ale chci se soustředit na obsah sdělení.
Napadá mě přirovnání s vozíčkářem. Představte si dotaz: "Vy neumíte jezdit po schodech?" Vozíčkář sice s úsilím zdolá  jeden nízký obrubník (hluchavka odezře leccos), místo schodů ale pojede výtahem (výtah = přepis pro ohluchlé).  Připusťme, že by uměl vyjet po schodech do prvního patra, nemohl by se však u toho bavit o něčem důležitém (…tak bych se potřeboval na něco vyptat ohledně mého účtu). Komické, že?
Znám spoustu lidí, kteří neslyší a odezírají "jak z praku" avšak nikdy jsem se nesetkal s tím, že by poprosili o zopakování sdělení. I slyšící dělají: "Cožeee?" A když takové stoprocentně odezírající lidi poprosíte o zopakování třeba: "Karel Kohout věděl hlavní město Vietnamu," odpoví často třeba: "Jo, jasně."