Téšula námě přízvy

Ve stárním průchabu si krátně čil břídký výčoch a nívním sláchem věnil půchy. Přízměl si dákře a svímil záchy.  Na otole větmil níchu a zníchoutla somlá kránza.

"Bolcho se kludbu vrámí?" "Ša! vrýzmě přestíš. Valmě se klávíš, čísba na hlundu a vyzdáníš hráty."
Kolběstní síluh odvěmil míkana a zohnělil blandouch. S dálním vůltem přehomil bás, utalil síchu a oběmal zvích. Do mýlby zběchel čáron se sníchorem a někal dásu voustach. "Přezmu tůkla a nestošnu brázu," zamělil svědce, vystolil záchu a donobal hrán.
Na drábě slatila chruba. Větomě zmíhla vrát a doklavla běrnou tachu. Od týzy vyklasla přínu, zachněla plástu, vymnila broutu a zovtěla znách. U klauty vnid meněla číba hrábu a domila něrchu, úhnavým soubem. Výba děmila na komec a blavla si gelké vito.  Jerstvě snáva běmá zoustní pránu. zachla si beřmí libou tobu u gruzy a boměla snělou vůj.
Tougla vah vyběnila krůsmu s choutou, vozměnila jínku, ucholila dármu do vnís a měslila mástu s koutou. Od věrpy zasděl mrůk: "Vulíš drávtu broslem?" "Koutám vítu." Na stěhu zmotla síva a hroubě se vňáklo.

Autor: Ladislav Kratochvíl | úterý 15.4.2014 22:30 | karma článku: 9,92 | přečteno: 720x