V poslední době, se velmi často setkávám s tím, že někdo tvrdí, že je v České republice potlačována svoboda projevu, případně cenzurována svoboda slova. Kdo toto tvrdí, pravděpodobně vůbec nezažil totalitní praktiky.
Buď je nezažil, nebo se na nich dokonce sám podílel (např. i pouhým členstvím v KSČ), případně „držel hubu a krok“ a nevidí (úmyslně?) ten rozdíl.
Dnes už úplně neuvěřitelná historka z roku 1986
Naše kapela se dostala do finálového kola Porty v Praze. V té době u nás pracovali Vietnamci v průmyslu. Dělali převážně pomocné práce a jednou za měsíc, mohli poslat bednu do Vietnamu. Oni byli strašně šikovní a jak chtěli přilepšit vzdálené rodině, rozebrali třeba kolo Favorit, že se do bedny vešlo, nebo vzduchovku a dokonce i malý motocykl Babeta. Tenkrát jsme si z toho dělali v kapele víceméně legraci a spáchali song na jeden akord v tzv. „pentatonice“, s takovým „čínským“ nápěvem:
1)
Sedíme na pobřeží a hrajeme mah-jong.
K obědu jsme měli rýži, co nám uvařil Čong.
Když tu náhle projížďí, jen tak okolo,
bratr Li co si privez z Evropy kolo.
2)
Starý otec hudroval, na co jsou nám školy.
Kdybyste se naučili radši orat s voly.
Otec tomu nerozumí je mu sto roků,
my jsme děti budoucnosti, děti pokroku.
3)
Sedíme na ubytovně ČKD,
já jsem vazač Hong jeřábník to nám jde.
Doufáme, že i u nás jeřáb ujme se,
a pak se nám dobře hodí naše profese.
4)
Sedíme na pobřeží a hrajeme mah-jong,
sami vařili jsme rýži, dávno pryč je i Čong.
Na co jsou nám Favority i se vzduchovkami,
všichni už jsou dávno v Čechách, zůstali jsme sami.
Na Portu jsme s tím vyrazili dva „folkáči“, jinak rockové kapely. Bubeník si připevnil šálou činel na hlavu, že to je jako ten kuželovitý slamák, co se nosí v Asii a že tak bude vypadat, jako Asiat (vousatý blonďák, 100 kg a 185 cm) a já si zapůjčil dětskou tahací harmoniku.
Při písni potom stál Karel vedle mě, s druhým činelem, přidělaným na provázku, který držel „vodorovně“ zavěšený ve výší prsou a v mezihrách (3x za celou píseň) do něj plácnul rukou, takže to udělalo takové čínské „pchchchch“.
Tenkrát jsme s tím kouskem sklidili obrovský úspěch a vyhráli divácké hlasování. Do finále Porty v Plzni, jsme však nepostoupili, jelikož odborná porota (mj. byl v ní Kapitán Kid a já se mu představil, jako vojín Kratochvíl) se usnesla, že jsme asi málo socialističtí, nebo že song na jeden akord je málo akordů, nevím. Každopádně to mělo i následek, že jsme si půl roku v Praze ani nebrnkli, kvůli zákazu produkcí.
Moje svatba v roce 1988 se soudruhům také nelíbila
Dva dny po svatbě mi přišlo předvolání na služebnu SNB k výslechu. Chtěli vědět, proč jsme nedali svatební kytici k pomníku Julia Fučíka, jak bylo v Lánech zvykem, proč jsme se fotili u staré zdi, když je naproti nové nákupní středisko, postavené v akci "Z", co jsme to měli za kostýmy, proč jsem plazil na fotografa jazyk, čemu jsme se smáli pod státním znakem…
Ten strom do měsíce lánští porazili a zed' zbourali. Asi aby překazili plány někomu, jako jsme my.
Pokud má tedy někdo pocit, že je to u nás dnes, jako za socíku, asi si plete svobodu slova a projevu se svobodou, někoho lživě pomlouvat, nebo šířit lživé, manipulační dezinformace a chtěl bych takového „hrdinu za klávesnicí“ vidět, jak tenkrát demonstruje proti vládě. To by se myslím bál, že dostane od Ondráčka dlouhým bílým pendrekem, přes záda.
Rovněž dnes nikdo nikoho neuvězní za to, když někde prohlásí, že prezident je vůl, jako za to byl uvězněn pan Vladimír Škutina.
Klíčová slova: Fiala, pětikoalice, Piráti, Rakušan, Pekarová, Jurečka, Zeman, Babiš, SPD, Ukrajina, Putin, Klaus, neziskovky, vakcína, ODS, Kalousek.
