Bariéry v dopravě nejsou pouze bariéry, které se nedají překonat na vozíku. Jsou to i bariéry "informační".
Zejména pro ty, kdo neslyší je často kvůli nedostatečným informacím cestování plné bariér. Několik postřehů jsem popsal v článku Bariéry v pražské hromadné dopravě.
Avšak když jsem jel 27. 7. 2011 autobusem MHD Praha č. 125, byl jsem velmi příjemně šokován, protože jsem to ještě nikdy neviděl. Ono "to" byl monitor v místě, kde bývá infopanel. Na monitoru pak skvěle a srozumitelně zobrazeny informace, kudy linka jede, kde právě je, přestupní body (metro)...
Cestujícím, jenž takovým dopravním prostředkem jezdí téměř denně jistě vůbec nepřijde jak je to skvělé. "Přespoláci" a cizinci mají však asi největší problém s tím, "kde právě jsem". Slyšící Češi ani tak ne, protože slyší vyhlašování stanic etc. Ale cizinci kvůli rozdílné výslovnosti sledují zejména psané informace a když například slovo "přestup" ani neznají, musí to pro ně být docela "dobrodružné cestování".
Podobně jsou na tom osoby s postižením sluchu, které neslyší hlášení. Ty si totiž mohou na infopanelu přečíst pouze "příští zastávka", ale hlášení jména zastávky neslyší a na infopanelu je pouze "konečná stanice", kdežto na monitoru bylo všechno jasné, srozumitelné a hlavně ihned.
Díky MHD Praha za takový počin (monitor) 532x. Hned se cestuje úplně skvěle "do neznáma". A jen doufám, že si z vás vezmou příklad nejen dopravní podniky z jiných měst, ale zejména České dráhy, protože vlak je v tomto úplně hrozný. Infopanely jsou ve vlaku sporadické a název města, kudy vlak projel je často nemožné přečíst. Dříve byly alespoň nádražní budovy třeba 30 metrů od trati a dalo se. Na moderních nádražích se to mihne za okénkem a nestačí se to přečíst.
