Bylo, nebylo, za devatero horami a za devatero řekami bylo jedno malé město, které se jmenovalo Bubákov. V tom městě žil Praotec Kráťa, který měl moc krásnou dýmku z citrónovníku, moc dobrý tabák a moc ho bolela noha.
A ta noha ho bolela tolik, že nechodil ani ven, protože by nesešel schody ze třetího patra. A protože by nesešel ani devět schodů na balkon, tak byl už dva měsíce jen doma.
Jednou, když už byl květen a noha ho tolik nebolela, si řekl, že zkusí těch devět schodů na balkon sejít. Vzal si tedy košíček, protože vše by nepobral a do košíku si dal dýmku, tabák, dusátko, zapalovač, z chladničky přidal lahev piva, sklenici, tablet a vyrazil.
Když byl Kráťa na třetím schodu, tak náhle vyšel z vedlejšího bytu soused, který šel asi na pivo a hned se ptal:
"Ahoj Kráťo, tebe jsem dlouho neviděl. Kam ses vydal a proč máš ten košíček?"
"Jdu si zkusit zakouřit na balkon a vše se mi do kapes nevejde."
"Aha, tak si to užij."
A soused prošel po schodišti okolo Kráti. Po chvíli se Kráťa dobelhal dolů, sedl si na balkoně židli, kterou nejdříve otřel hadrem, nacpal si dýmku, nalil pivo a při tom zjistil, že si zapomněl vzít stojánek na dýmku. Zpět po schodech kvůli stojánku se mu nechtělo a musel tedy improvizovat s tím, co bylo na balkoně. Udělal si tedy stojánek z bábovičky slona.
Když si konečně zapálil, vychutnával si tabáček a pozoroval jiřičky, co si udělaly hnízdo u něj na okně. Štěbetání a zpívání si však musel jen představovat, jelikož nic neslyšel už dvacet let. Chvílemi tedy pozoroval jiřičky, potom zase něco dělal na tabletu a po hodině zazvonil zvonec a kouření byl konec.
