Magická slova - u dominy v osmém nebi

Ne vždy je úplně to nejlepší o všem rozhodovat. "Nesení zodpovědnosti" a přikazování druhým je často "po prvním nabažení se" velmi vysilující, obzvláště pokud na to není člověk zvyklý.

Opojení mou rychlou a úspěšnou politickou kariérou netrvalo dlouho. Najednou jsem musel rozhodovat o všem možném i nemožném, často i o úplných maličkostech. Moji podřízení mě slepě poslouchali, aby snad ukázali, jak jsou mi oddaní, a já už toho všeho měl plné zuby. Nějaký čas jsem se vydržel bavit tím, že jsem vymýšlel úplné "ptákoviny", abych je zmátl, ale smích mě přešel, když se jedna z těch "ptákovin" dostala až do parlamentu a byla schválena jako zákon.
Od té doby jsem začal chodit jako tělo bez duše a ukájel se představami, jak nemusím o ničem rozhodovat, protože vše už je rozhodnuto a já jen plním rozkazy. Tyto představy se začaly konkretizovat, když jsem jednou narazil v novinách na inzerát, který nabízel služby "dominy" a po týdnu byly tyto představy tak jasné, že jsem se k této ženě objednal.
Bylo to opravdu to, co jsem potřeboval, a já byl po návštěvě jako vyměněný. Práce mě bavila a neměl jsem žádné problémy. Vydrželo mi to však asi jen měsíc a já opět zatoužil být chvíli poslušný. Vše vyřešila další návštěva dominy, nebo vlastně návštěvy, jelikož jsem se zanedlouho stal jejím štamgastem. Jednou týdně jsem si zkrátka zašel zahrát hru "na poslušného pejska" a bylo mi fajn. Naše hra začínala již ve dveřích, když mi moje vládkyně řekla: "Jsi můj poslušný pejsek!" Tato slova na mě působila přímo magicky a já, sotva jsem je slyšel, okamžitě jsem se svlékl, spustil se na čtyři a lísal se k nohám mé velitelky. Na sex ale nedošlo nikdy, protože jsem se vždy zcela uspokojil tím, že jsem musel poslouchat.
Bylo to nejšťastnější období mého života. V nejtajnějším soukromí jsem byl bezbranná a poslušná bytost, na veřejnosti zase razantní politik s pevnou rukou a zásadami, takže ze mne pohoda jen vyzařovala. Není proto divu, že jsem byl v jednom kuse zván na různé besedy, přednášky či párty.
Při jednom takovém večírku, kde se sešla celá politická špička, za přítomnosti hromadných sdělovacích prostředků, jsem ani nestačil odpovídat na dotazy novinářů, když se mi v jednu chvíli zazdálo, že jednomu z hostů dělá společnost žena velmi podobná mé velitelce. Prodral jsem se mumrajem, abych si ji prohlédl zblízka a pozdravil jsem ji. Ve společenských šatech vypadala jako nějaké křehké stvoření a já už si myslel, že jsem se mýlil. Ona mne však na pochybách nenechala. Přitočila se ke mně a do ucha mi (pravděpodobně v žertu) zašeptala: "Jsi můj poslušný pejsek?"
Známý hlas a magická slova ve mně okamžitě vyvolaly podvědomou reakci. Ihned jsem se k úžasu všech přítomných svlékl, spustil se na čtyři a lísal se k nohám mé velitelky. Vzpamatoval jsem se, až když mnou kdosi řádně zacloumal a zařval mi do ucha: "Novák, sakra, nespěte u toho soustruhu! Tady jste v práci!"