Málokdo ví, že věž Daliborka nemá své jméno podle Dalibora, ale podle něčeho úplně jiného. Dalibor totiž neexistoval.
Česká historie byla jinak
Protože poddaní sedláci už nemohli snášet bezpráví a utahování novými robotami, zdvihli se v roce 1496 proti svému pánu Adamovi Ploskovskému s Drahonic v kraji Litoměřickém. Obořili se na jeho tvrz, dobili ji a zraněného vladyku zajali.
Aby své hrdlo zachoval, stvrdil Adam zápisem, že je ze svého poddanství propouští a nepovede proti nim žádného nářku.
Sedláci se pak vydali do Kozojed za vladykou Liborem, že se mu poddávají, a ten, když viděl, že mají zápis bývalého pána, je přijal.
Celá věc se ale donesla k sluchu zemských hejtmanů a ti vyslali veliký vojska houf, který udeřil na vzbouřence, Libora zajali a vsadili do kulaté věže na Hradčanech, kde ho hned žalářníkovi pacholci ohnuli přes pryčnu a sám žalářník, vyhrnuv mu suknici, vzal si Libora po vůli, jako by snad ženou byl, křičíc při tom: "Dá Libor?" a sám si také odpovídal: "Dá Libor!"
I tak tomu potom byloť každý den. Pacholci se žalářníkem vtrhli k Liborovi do cely, kde ho přemocí osuli, jeden po druhém si ho po vůli vzali a při tom sborově halasili: "Dá Libor?"
Jediné,co bylo Liborovi útěchou, byly housle, které nu dal z posměchu žalářník, aby "když je teď žena", housti na ně začal a jeho zasmušilost rozptýliti hleděl. Naučil se tedy Libor housti a začasté povalný houf lidu prostého stál pod věží a poslouchal žalné zvuky houslí jeho, volajíc, když přestal housti "Dalibor, Dalibor!", neboť myslili podle volání žalářníkova a jeho pacholků, že se tak skvěly ten houslista jmenuje.
A žalářník s pacholky, nebrali si Libora po své vůli, když housti začal. Jednou však, právě když Libor přelíbezně hrál a všichni strnule poslouchali, vrhl se na něho nový žalářníkův pacholek a vzal si vladyku po vůli. A byloť to s takovou zádavou, že z toho Libor na mistě skonal. I ptaliť se ostatní pacholci toho potržce: "Proč jsi to udělal, když tak krásně housti uměl?", ale ten novy pacholek si přiložil ruku k uchu a zakřičel:"Cožééé?"
