Na televizním kanále ČT24 v jednom kuse běží mimořádná zpravodajství, týkající se povodní, jsou zřízeny krizové linky, avšak potřeby osob s postižením sluchu, jenž neslyší natolik, aby rozuměly mluvené řeči jsou.ignorovány.
Během krátkých pětiminutových zpravodajských relací každou celou hodinu (případně v hlavním večerním zpravodajstrví), kdy jsou zprávy opatřeny skrytými titulky (teletext 888) se samozřejmě neřekne tolik, jako za celou hodinu. Situace se v takových chvílích i často mění a co platilo před třiceti minutami, kdy si redaktoři připravovali příspěvek už je třeba jinak, proto jsou i všelijaké mimořádné zprávy.
V krizových situacích by bylo bezva titulkovat vše, nejen ono "stálé". Vzniká totiž situace, kdy je slyšící veřejnost v jednom kuse informována, například o chystané evakuaci, jsou zřízeny telefonické krizové linky, ale lidé, kteří neslyší jsou odkázáni pouze na internet, případně na stručné zprávičky v proužku dole na obrazovce (tzv. crawl), jelikož telefonovat na krizovou linku nemohou, výzvy z rozhlasu neslyší a když si v televizi zapnou skryté titulky, objeví se nápis "teletext není k dispozici" (vyzkoušeno v neděli 2. 6. 2013 v 17:58 hod - satelitní příjem) Na ČT2 v tu chvíli teletext 888 (skryté titulky) šel.
Jak se má osoba s postižením sluchu dozvědět, že například její bydliště bude možná za 40 minut evakuováno, jaké stanice metra byly zavřeny (aniž by to hledala na internetu), jak má kontaktovat krizovou, případně psychologickou linku?
Nejde jen o povodně. Když dejme tomu uniká plyn, k někomu přijdou hasiči v dýchacích maskách (vyrazí mu dveře - říkalo se v rozhlase, že přijdou – neslyšící to neví), musí si neinformovaný myslet, že přiletěli Marťané a přišli si pro něj, nebo tak něco.
A rovněž by bylo prima, kdyby se mimořádné linky daly kontaktovat nějak písemně (e-mail), nebo k těm linkám existovalo alespoň "aktuální krizové e-mailové zpravodajství".
