Všechno muselo být někdy objeveno, či vynalezeno. Po většině vynálezců a objevitelů však zůstalo pouhé jméno a jejich přínos bereme jako nějakou samozřejmost, aniž si to uvědomujeme.
Abychom se dostali k atletickým botám s hřeby, kterým říkáme tretry, musíme začít u startu závodů v běhu.
Ještě, než měl každý závodník samostatný blok, bylo k odražení se při startu jedno společné prkno pro všechny, připevněné k zemi, převážně dlouhými hřeby. Trať nebyla ani rozdělena čárami na jednotlivé dráhy, všichni běželi v jedné, čas se neměřil a vítěz byl ten, kdo první proťal cílovou pásku.
"Kdyby bylo prkno na každém kroku, vyhrál bych," říkal si Bodan Tretra (*30. 6. 1811 Smiljan - Rakouské císařství - dnes Chorvatsko) a napadlo ho, připevnit si k botám malá prkénka s hřeby. To ale nebylo ono, blbě se s tím běhalo, i když odrazy byly dobré. Jenže prkénka nebyla ohebná a navíc připevnění vydrželo na místě pouze prvních pár kroků.
Vylepšení potom byla jakási kovová nasazovací špička na botu s hřeby, připevněná dvěma řemínky.
Velký posun v myšlence "odrážecích bot", jak tomu Bodan říkal, však nastal, když byl v taverně s kamarádem Dubravko Botkyčem, který byl švec a přišla na to řeč. "Proč si nedáš hřeby rovnou na botu?" "Nedostanu se do špičky boty s kladivem. Muselo by se to udělat ještě před sešitím boty rovnou na podrážce." "Nojo. Přijď zítra ke mě domů, vezmu ti míru a vyrobím je. A protože jsi kamarád, budeš je mít za materiál a tři útraty tady v taverně."
Boty s hřeby na podrážce se docela povedly. Bodan začal vyhrávat závody, kde býval okolo pátého místa a ostatní si samozřejmě všimli, v čem běhá.
O jeho "odrážecí boty" byl najednou velký zájem, a tak si Bodan Tretra zřídil firmu na boty pro atlety. Boty s hřeby samozřejmě nevyráběl, šil je Botkyč a Tretra je jen prodával.
Zkraje se mezi sebou atleti ptali: "Máš boty od Tretry?" časem však ono "máš boty od" vypadlo a říkalo se jen: "Máš tretry?" Později Bodan Tretra litoval, že si nedal své odrážecí boty patentovat, protože po mezinárodních závodech to udělal podnikavý Řek Jordanis Addidas a vydělal na tom tolik, že do konce života nemusel pracovat.
Bodan Tretra aktivně sportoval až do svých padesáti let. Posledních pět let ale už nezávodil v krátkých bězích, nýbrž jen v maratónu, hrál tenisové turnaje a fotbal (v té době byli "multisportovci") a zemřel zcela zapomenut v chudobinci v Pořeči, někdy mezi 1863-1866.
