Několikrát tato myšlenka tady zazněla. Někteří bratři ve víře ji rádi zdůrazňují, hlavně ti z řad evangelíků. Skutečně, v Novém zákoně najdeme mnoho míst, která toto hlásají.
Např.: Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. (Marek 16, 16)
Často tuto myšlenku opakuje ve svých listech Pavel. Stejně tak v Písmu najdeme mnoho míst, která říkají něco jiného. Uvádím dva za všechny:
Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ (Matouš 25, 34-45)
Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní. (Římanům 2, 13)
Co s tím? Tyto výroky si zdánlivě protiřečí. Jedním z řešení je, jedny zdůrazňovat, druhých si nevšímat. Podle katolíků však platí obě skupiny zároveň. Lze je uvést do souladu například takto: Ospravedlněni budeme na základě víry. Hlavním (možná jediným) důkazem naší víry je to, zda náš život je v souladu s touto vírou. Z tohoto pohledu jsou už všechny výroky v souladu. Toto říkají i verše:
Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. (List Jakubův 2, 17)
V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. (Galatským 5, 6) A mnohé další.
Já bych tady na příkladu uvedl jednu analogii. Před léty jsem potkal jednoho známého, kterému odešla žena. Dalo se to čekat, ten známý měl skon k alkoholu. Spustil nářky: „Já ji mám tak rád a ona odešla za jiným!“ a rozplakal se. Začal jsem mu říkat: „Není důležité, co cítíš, důležité je, zda se to projevuje navenek.“ Viděl jsem, že není na příjmu a že mne neposlouchá, asi už svůj žal zapíjel. Kdyby mne vnímal, pokračoval bych, že důležité je, jak je k ženě pozorný, jak často jí udělá něčím radost a v jeho případě, že by nejlepším důkazem lásky bylo, kdy přestal pít. Jestli se ta láska navenek nijak neprojevuje, pak je mrtvá.
Zpět k našemu tématu. Katolíci dokonce připouštějí, že mohou být spaseni i ti, kteří Ježíše neznají, žijí však v souladu se svým svědomím, tedy s přikázáními, které Bůh vložil do našeho srdce. Opíráme se přitom například o verš:
Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán? Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ. (Římanům 2, 26 a 27) a o další výroky.
