ODS se v rámci předvánočního daňového populismu zapojila do podivné hry s daněmi. Na jedné straně sice deklaruje politiku nízkých daní bez progrese sazeb, v praxi ale prosazuje progresivní zdanění.
Toto zdanění je ale paradoxně u vysokých zisků nahrazeno nulovou sazbou. Finální efekt takového systému daní je, že likviduje střední třídu a podporuje polarizaci společnosti na státem regulovanou třídu lidí závislých na libovůli politiků a oligarchii, politiky ovládající.
ODS už před lety opustila koncept rovné daně a sama zavedla tzv. solidární přirážku, neboli daňovou progresi. Tato dočasná daň mající napomoci překonat důsledky krize na začátku minulé dekády v daňovém systému nakonec zůstala trvale, a dnes už je vnímána celým spektrem za samozřejmou. Přitom vliv této progrese je celkem zásadní a staví jasnou bariéru mezi vyšší střední třídu a vrstvu podnikatelů, privatizátorů českého průmyslu, označovanou někdy jako oligarchové.
Daňová soustava je u nás dnes nastavena totiž prapodivně. Asi lze v rámci sociálního smíru souhlasit s tím, že díky odpočitatelné položce na daňového poplatníka a vyživované osoby existuje určité nezdaněné příjmové minimum. Nakonec motivace k práci je vždy lepší než výplata sociálních dávek. Poté existuje daňové pásmo s kdysi „rovnou daní“ 19%, dnes 15%. To je ale od příjmu nad čtyřnásobek průměrné mzdy nahrazeno sazbou 23% (dříve solidární přirážka). Podle naší daňové soustavy podpořené a vlastně i vytvořené ODS je tedy nadměrně bohatým člověk vydělávající více, jak čtyřnásobek průměrné mzdy. Bylo by možné jistě disputovat, proč to není třeba dvojnásobek nebo osminásobek, ale takto nastavená hranice bohatství je celkově naprosto nesmyslná a pro společnost devastující. Ti skutečně bohatí, pohybující se v příjmech od desítek milionů výše, totiž žádné daně vůbec neplatí.
Pro příjmy v řádu desítek milionů a výše totiž existuje prakticky daňová sazba 0. Pokud jste tedy skutečně bohatý, vlastníte několik firem, podíly ve společnostech apod., při jejich prodeji v případě jejich držení více, jak 5 let, neplatíte totiž daň žádnou. Ano, lze se tázat, proč mají být úspěšní lidé trestáni vysokým zdaněním. Jenže proč je vysokým zdaněním 23% trestán ten, kdo tvrdě pracuje, vlastní činžák po rodičích, který dává do pořádku, ale s výnosy z nájmu se dostává do nejvyššího daňového pásma? A proč ten, kdo zprivatizoval podnik za hotovost v něm se nacházející (ano, i takové případy byly běžné), vydělával třeba na státních zakázkách, může ho následně prodat za stovky milionů a nezaplatit korunu daně? Pravda, mohl ho sice také vytunelovat, ale pokud předpokládáme standardní prostředí, je přirozené podnik rozvíjet a samozřejmě si nakonec užívat plodů své práce. Proč ale tyto plody jsou někomu zdaněny 23% a někomu vůbec?
Takto postavený daňový systém cíleně obírá o peníze ty, kteří tvrdě pracují, slušně vydělávají, ale nemohou se bránit. Nízkopříjmoví občané jsou závislí na podpoře státu, proto rovněž snadněji manipulovatelní. Oligarchové mají peníze a politiky si přímo nebo nepřímo platí. Vrstva vzmáhající se střední třídy je ale pro politiky nezajímavá a přímo i nebezpečná. Tito lidé nepředstavují silnou voličskou základnu, politiky neuplácejí, nepotřebují totiž pomoc státu a jsou samostatní. A to je pro politiky nebezpečný materiál. Politik umí totiž primárně jen dvě věci, ovládat a nebo být ovládán
