Požádáme bohaté spoluobčany, aby po omezenou dobu platili vyšší daně a pomohli tak konsolidovat státní rozpočet. Tak nějak zaznělo z ministerstva financí a na první poslech to zní i velice státnicky. Nicméně připravované provedení této daňové reformy (či dle chuti loupeže) už tak státnicky nevypadá.
Předně se nám zase vrací na scénu dělení na občany chudé a bohaté. Člověk to nějak pochopí u levicových spolků nejrůznější provenience, ale pravicová vláda rozpočtové odpovědnosti chce zavádět třídní klasifikaci obyvatelstva? Zdá se, že paradoxy, které generuje politický život České republiky, jsou opravdu nevyzpytatelné. Že tím pravice vyhazuje jedním mávnutím ruky z okna rovnou daň, za kterou se sváděly posledních 15 let tuhé boje a která byla hlavním bodem jejího volebního programu? Tento fakt ukazuje více než cokoli jiného, že v Česku skutečná pravice neexistuje. Vždy šlo jen o pravicovou rétoriku, kterou je skupina, jíž to vyneslo k moci, schopna bez mrknutí oka obětovat výměnou za další dva roky v kýžených přerozdělovacích postech. Nějaké zásady? Ani náhodou.
Výše uvedené představuje jaksi pohled ideový, ten praktický je však ještě horší. Kdo že to bude podléhat onomu vyššímu zdanění (tj. je dle otců myšlenky bohatý?) – primáři v nemocnicích, manažeři soukromých firem, profesoři, programátoři, vynálezci, schopní obchodníci, šikovní řemeslníci …… Zkrátka lidé tvrdě pracující, mnohdy trávící ve své profesi celý svůj osobní život, kteří jsou ovšem honorováni přes výplatní pásku, se kterou nemohou nikam utéci. Zaplatí snad vyšší daň majitelé dolů, hutí, strojírenských podniků získaných manipulacemi (kulantně řečeno) při privatizaci, či odkloňováním akcií z privatizačních fondů? Budou platit vyšší daně majitelé stavebních, IT a poradenských firem profitujících ze státních zakázek? Či snad dokonce majitelé hotelů, penzionů, školících center a jiných bohulibých objektů stavěných z „nenáviděných“ fondů EU? Kdepak, všichni tito lidé vykazují ztráty nebo minimální příjem, jezdí v autech, bydlí v bytech a mají kreditky na osobní spotřebu ke kontům svých firem. Pokud ty firmy nějaký zisk náhodou vytvoří, nechá se ho tady v Česku „tak akorát“, a vše nad limit putuje jako platba za poradenské služby či jiné nezbytné výdaje do daňového ráje. Bude snad někdo zdaňovat tyto příjmy?
Zatím tedy něco podobného nikde nezaznělo. Vláda v zájmu svého přežití maluje obrázek „bohatého“ člověka střední vrstvy a chystá se mu pustit žilou. Co na tom, že tak začíná místo podpory soudržnosti společnosti tuto naopak rozdělovat a rozeštvávat? Důsledkem bude další pozvolná likvidace střední třídy, která by jinak měla být přece hlavní oporou státu. Ale o strategickou perspektivu tady vůbec nejde, cílem je užít si vládnutí ještě alespoň chvíli.
