Tak nějak by se dala parafrázovat písnička Červený šátečku dnes v souvislosti s evropskými volbami. Evropská problematika je řadovému občanovi natolik vzdálená, že se strany rozhodly použít k oslovení voličů zkratky a symboly. To dává ovšem celé kampani pikantní vyznění a občas vyvolává pochyby, zda sami kandidáti vědí, do čeho vlastně jdou.
Předně celkový dojem z volební kampaně je poměrně negativní. Je to hlavně zásluhou české politické reprezentace, která negativa svých neodborných rozhodnutí velice ráda svaluje na Evropskou unii. To je celkem pochopitelné, protože ta se bránit nemůže a občan ani po deseti letech našeho členství netuší, jak vlastně funguje. Mocně se přičiňuje rovněž český tisk. Titulní stránky plní aféry našich populárních hvězdiček, kauzy zkorumpovaných politiků a kmotrů, sem tam pseudoproblémy některých spoluobčanů. Nějaké evropské, natož světové dění je v našich médiích téměř tabu. Ještě taková povodeň nebo zemětřesení, ale i volby v sousední zemi jsou tématem naprosto okrajovým.
Bída volební argumentace je nejmarkantnější u dvou v minulosti nejsilnějších politických stran. Lídr té dnes vládnoucí straší voliče zánikem farmářských trhů v důsledku dohody o volném obchodě USA – EU, zatímco ekonomický expert této strany prohlašuje, že dohoda je velice pozitivní a přinese Česku tisíce nových pracovních míst. Tak si to voliči přeber, ale ani my nevíme, o čem to vlastně je.
To ta bývalá vládnoucí je na tom ještě hůře. Ač je její elektorát tradičně nejvíce proevropský, hlavním heslem její kampaně je zabránit euru. I když v minulosti opovrhovala referendem jako populistickým nástrojem likvidujícím zastupitelskou demokracii, najednou by byla v této otázce i pro referendum. V boji s EU, do které tato strana sama Česku republiku přivedla, jde zkrátka každý princip stranou.
To byly příklady těch kdysi nejsilnějších, ale ani ti noví, silní i slabí na tom nejsou nejlépe. Strana toužící opravit údajně špatné podmínky našich zemědělců a potravinářů v Unii si do čela postavila bývalého vyjednavače, který tyto podmínky domluvil. Z prezentace stran ostatních vyplývá, že Čechům nejvíce vadí, že nemohou pít rum, který není z cukrové třtiny, mazat si na chleba pomazánkové máslo, které není máslem, atd. a tato práva je jim nutné okamžitě vrátit. Vztah většiny menších stran k EU by se dal přirovnat ke vztahu vítěze k poraženému. Budete nám hezky platit, a co s tím uděláme, do toho vám nic není! Prezentace sebevětšího nesmyslu je velkoryse omlouvána rčením Ale to se zaplatí z evropských fondů! Jeden z obránců české suverenity včera například tvrdil, že je nutno zabránit zavedení eura, protože by znehodnotilo úspory našich občanů. Velice trefné, když to přesně učinila naše centrální banka na podzim. Kdybychom měli euro, tak by právě to znehodnocení možné nebylo. Ale o racionální argumenty jde v této kampani až na posledním místě.
Evropská unie je opravdu velký a komplikovaný projekt. Není to však o rozdělení na oni a my. Evropská unie jsme my. To, že naši volení reprezentanti neumí hájit správně naše zájmy, prosazovat racionální opatření a zabraňovat těm teatrálně vyzdvihovanými euro-nesmyslům (pro které hlasovali i naši představitelé), není vina nikoho jiného, než nás samých. Zvolme si proto i do vzdáleného Evropského parlamentu takové zástupce, kteří pro nás v Evropě skutečně získají prestiž a odpovídající postavení. Komedianti toužící po pětileté královsky placené apanáži nám toho moc nepřinesou a vzpomenou si na nás nejspíše zase až před příštími volbami.
