I když nelze nic jiného, než němě zírat a žasnout, jak hluboko ještě může česká politika klesnout, po více než měsíci stále nevíme, o co v posledních kauzách vlastně opravdu kráčí. Po zátahu nemajícím v dějinách české policie obdoby (kromě masových dopravních akcí) skončilo ve vězení pár údajně „vedlejších produktů“ něčeho většího. Dnes jsou všichni na svobodě a na hlavní produkty si už nikdo ani nevzpomene.
Ano, milostný trojúhelník v nejvyšších patrech řízení státu, výměnný obchod s lukrativními posty ve státních firmách, zabavené zlato a miliony (dosud se neví, komu vlastně patří) …. krásně se to sleduje. Vzpomene si někdo po čase, že mělo jít o cinknuté zakázky za miliardy korun? Nebo jako vždycky nic?
Přes veškerý spektákl má česká spravedlnost k dokonalosti ještě hodně daleko. Nebo je snad normální, že se řada kauz vleče přes deset let a největší případ českého tunelování řeší švýcarský soud? Bylo tedy pácháno něco protizákonného nebo u nás probíhá odposlouchávání některých lidí jen tak, kdyby se to náhodou hodilo? Rok a půl policie přihlíží páchání trestných činů (například nezákonného sledování), poslouchá, nezasahuje a baví se. Kde je její povinnost bránit občany před zločiny? Tohle je aktivní výkon spravedlnosti? Bylo by něco takového možné například v USA?
To, co se provalilo, je samozřejmě závažné - zneužití rozvědky, kšefty s posty za protiplnění. Žádné „ale to už tu bylo“ to neospravedlní. Avšak ti neviditelní hráči s miliardami z našich společných peněz se dnes jenom smějí. A ono to vypadá, že se budou smát ještě dlouho. Opět, srovnání trochu kulhají, ale za velkou louží řeší poměrně složité kauzy v řádu týdnů, možná měsíců (viz Madoff, Strauss-Kahn aj.). V naší malé zemičce máme tak dokonalá procesní pravidla (územní příslušnost orgánů, zahajování úkonů, průběh soudního řízení …), že se procesy vlečou desítky let. To není volání po revolučních tribunálech, to je pouze poukázání na administrativní paralýzu demokracie.
Obžalovaným se samozřejmě musí dostat práva se hájit, jenže to nelze zaměňovat s právem se právu vyhýbat. Někoho drží policie ve vazbě rok, někoho ani nezatkne. On ale trestní řád předpokládal, že se leccos vyšetří za 3 měsíce vazby, a ne za 10 let běhání po svobodě a ovlivňování svědků, jak je mnohdy běžné. Orgány činné v trestním řízení by také měly postupovat daleko razantněji při vyhodnocování důkazů a formulaci obžaloby. Roky se vlekoucí řízení překrývají podstatu mlhou a zapomněním. Kdo uteče, nakonec vyhraje. Většina soudů probíhajících po letech skončí osvobozujícím rozsudkem – svědci si nepamatují, doklady se ztrácejí, poškození tak nějak chybí …. Buď na případu makám nebo se rekreuji, ale pokud důkazy neposbírám do pár dní po činu, nejspíše už se nic nevyřeší. Policie, státní zástupci i soudci stále postupují po úřednicku, spravedlnost se z toho dost vytrácí. Máme například tresty propadnutí majetku – kolik jich bylo uloženo?
Řeknete si, co? Když zatýkají v kuklách za účasti kamer, nelíbí se to. Když nezatýkají, nadávají také. Jenže spravedlnost není o divadle pro média, spravedlnost je o cílených zásazích na ty největší gaunery. Čas ukáže, jestli se poslední představení něčemu takovému alespoň blíží. Pokud z něj zůstane nakonec po soudech vláčená úřednice, několik osvobozených politických gamblerů a všichni neobžalovaní kmotři, pak jednou budeme vzpomínat hodně rozpačitě.
