- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pokud chcete vidět, jak vypadá skutečná bída lidí, kteří za ni opravdu sami nemohou, vydejte se do Indie. Já tam byl, a tak už několik let platím školní vzdělání dívence z chudé rolnické rodiny na indickém jihu. Dostávám od ní dopisy, fotografie rodiny, výkazy o školních výsledcích a musím říci, že mi malá Deepthi dělá opravdu radost. Díky mému příspěvku dostává teplé jídlo, střechu nad hlavou a hlavně vzdělání, kterého si ohromně váží. Její poděkování za extra dárky k vánocům ve formě ložního prádla či hrnců na vaření jsou pro mne tou nejlepší odměnou a dodávají mi sílu poslat rozverné studenty žebrající o peníze na maturitní večírek do háje.
Když tak čtu rozhořčené články o některých nadacích, co vše si za charitativní příspěvky pořizují, divím se té bezbřehé naivitě. To lidem opravdu stačí známé jméno, pěkná tvářička či dojemný plakát, aby dali peníze někomu, kdo z nich financuje především svou vlastní živnost? Těch profesionálních pomahačů se nám poslední dobou nějak urodilo. Nakonec, co s manželkou politika, nějak se bavit musí, že? A té legrace na charitativních večírcích, bašta, bumbáníčko, samí zajímaví lidé, to nám ta dobročinnost ale příjemně ubíhá! Že dámy nevyrazí raději s várnicí guláše na pěší zónu? Ono by to ale tak legrační nebylo a upřímně řečeno, dost z těch „potřebných“ by o ten guláš ani nestálo – takhle kořalečka nebo malbičko by bodly
Snad je z mého článku vidět, že nejsem proti charitě a už vůbec ne proti lidské solidaritě. Ono ale pomáhat neznamená jenom hodit dvacku někomu do kelímku a utišit tak své svědomí. Pomoc je třeba také adresně distribuovat. A pokud posílám peníze, dát si dobrý pozor na to, co se s nimi bude poté dít.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!