Máme dva premiéry a skoro dvě vlády, ale v praxi nevládne nikdo. Měli bychom si vychutnávat onen okamžik nebývalé svobody, dlouho asi trvat nebude.
Už Oliver Cromwell říkal: „Když zasedá parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem ani životem.“ My si díky tomu, že byly volby a parlament se zabývá dělením funkcí, můžeme užívat období bez chaotických pokusů o změnu všeho fungujícího, snahy o zavedení spravedlivých daní, sociálních dávek a honby za rekordy v deficitu veřejných financí. Bohužel cosi visí ve vzduchu.
Stará vláda si bez starosti o znovuzvolení v pohodě vládne a konečně z ní občas vypadne i rozumné opatření nebo návrh. Nakonec se možná vyrovná i covidovou vlnou. Až si člověk říká, jestli by nebylo bez voleb lépe. Staří Řekové obsazovali řadu veřejných funkcí losováním, což by asi nebylo od věci. Veřejné instituce by po losování zřejmě nefungovaly ani dnes hůře, než po obsazení v rámci volebních licitací. Ale neodbočujme.
Nová vláda se zatím tváří tajuplně a nechce prozradit, co na nás chystá. Zatím prosáklo pouze to, že musíme vybrat národního ptáka, po dálnici budeme jezdit 150 km/hod (až najdeme úsek, kde je to prakticky možné), překopeme systém maturitních zkoušek, aby byly konečně stabilní, podpoříme ekonomiku stamiliardovými úsporami a s covidem že budeme bojovat úplně jinak (nebylo ovšem řečeno, jak, a je otázka, jestli to sama nová vláda ví). Zatímco prezident přezkušuje beze spěchu kandidáty na ministry a nová vláda mu hrozí žalobou, umírají denně desítky lidí, ale to už nikoho ani nevzrušuje. Český národ je tvárný a dá se dobře ovládat, hlavně že máme před svátky otevřené obchody, klid a pohodu.
Když se naposledy v naší zemi chápala moci vláda slibující zásadní změnu (ano, Topolánek 2006), jasně deklarovala reformní balíček (batoh), komunikovala klíčové a mnohdy nepopulární změny (rovná daň, poplatky u lékaře). Nebylo to samozřejmě ideální, ale odvaha nechyběla, komunikace byla jasná a nástup do změn energický. Ať už hodnotíme toto období jakkoli, nechyběla vize, vůle ji uskutečnit a hlavním protagonistům ani pracovitost a houževnatost. A našlo se dost lidí, kteří vládě věřili a její snažení podporovali.
Nyní jsme v obdobné situaci a nastupuje sestava slibující div ne „národní obrození“. Málokdo si ale vzpomene na jediný bod oněch zásadních změn, které nás údajně čekají. Zatím je to jen takové rozhodné „uvidíme“. No, na reformu je to poněkud málo a pomalu začínají být nespokojeni ti, kteří tuto „změnu“ nevolili, i ti, kteří ji volili. Na druhou stranu než lavina nových zákonů se změnami pro změny, bylo by lepší i určité období bez revoluce. Kdyby se snižovaly deficity a stavěly dálnice, snad by ani ty maturity měnit nemuseli.
