Nově zvolený prezident už přijímá velvyslance, zatímco ten dosavadní, stále ještě úřadující, připravuje nějakou tu milost na závěr. Premiér podpisuje bleskově smlouvy, které by už podepsat nemusel stihnout. Parlament raději nedělá nic, zatímco Senát se chystá prezidenta (toho odcházejícího) pohnat k soudu. Ústavní soud bude řešit restituce, amnestii a možná i toho prezidenta … Má někdo vůbec ještě čas tady vládnout?
Pokud vládnutím rozumíme reprezentaci občanů a spravování věcí veřejných tak, aby se občanům žilo lépe, tak to vypadá, že na to opravdu nikdo moc času nemá. Prezident si musí zajistit nějakou tu práci do budoucna, ten nový vybrat správné hochy do svého týmu, poslanci rychle shánějí nějaký ten džob na dobu, až za rok doposlancují ….. Nic proti tomu, každý dělá, co může. Jen se jaksi vytratilo, že tu jsou také „zákazníci“ – ne ti kmotři či sponzoři, kteří zaplatili hercům kostýmy, ale my, obyčejní lidé (jak zprofanované sousloví), občané – voliči, kteří se už třetí rok perou s krizí, následky špatných rozhodnutí našich politických reprezentantů (např. ceny energie) a světlo na konci tunelu nevidět.
Naše malá zemička má dnes cca 5-6 center moci, která spolu přímo ukázkově nespolupracují a navzájem zuřivě bojují. Pokud projde něco parlamentem, shodí to Senát, nepodepíše prezident či nakonec pozmění Ústavní soud. Legislativní tvorba tak připomíná stále více hrací automat, kde se zákony točí v kole a sem tam některý vypadne se všemi potřebnými hvězdičkami. Obvykle to bývá nějakým podivný řízením osudu právě ten, který má na občana nejvíce negativní dopad. A kdyby se náhodou něco podařilo prosadit, jsou tu ještě kraje, které to respektovat prostě nebudou! Toto volební období jsme začínali s elánem protikorupční vlády slibující úsporu státních výdajů a stabilní daňové prostředí. Nyní se ale rozdávají jako na běžícím pásu výhodné posty ve státní správě každému, kdo podrží vládu dalších pár týdnů u moci, s korupcí se nedělá nic, daně zvyšují a ekonomika se už pod tou tíhou setrvale propadá. Vystresovaný občan obávající se o svou práci platí neustále rostoucí daně, poplatky za elektřinu, plyn, bydlení a dostává od státu za stále více peněz horší a horší servis. Vládnoucí elita nabízí na problémy většinou jednoduché řešení – dejte nám více peněz, a my vám je dáme na to, na co je potřebujete. Pokud se vám něco nelíbí, my přijmeme další zákon, a bude dobře. Jen nás musíte zvolit na dalších pár let …
Potřebujeme ale ke zlepšení situace opravdu tu změť vládců jdoucích si vzájemně po krku? Potřebujeme další a další nové zákony? Ono by bylo možné chtít po anonymních vlastnících u veřejných zakázek jejich identitu už dnes, nepoctivě nabytý majetek lze také zabavovat už dneska atd. Jenže státnímu úředníkovi se jaksi nechce. Ono je lepší ohánět se chybějícím zákonem. Zákony nelze stále do nekonečna jen tisknout, ony se musí také dodržovat! Zákony mají být jednoduché, ale jejich interpretace soudy univerzální a současně adekvátní konkrétní situaci. Státní aparát by měl být akceschopný - snažící o co nejlepší výkon, odpovědný a hlavně kontrolovatelný.
Pokud začneme od hlavy, na zemi naší velikosti by stačil poloviční počet politických institucí, včetně volených. Daleko širší by měla být ale jejich kontrola včetně jasného mechanismu odvolatelnosti volených orgánů i během jejich funkčního období. Přímá demokracie není lék na obecné neduhy a nelze organizovat referenda ke každé věci jen podle momentální nálady, ale s jasnými omezujícími pravidly (nadpoloviční většina všech občanů) by více demokracie určitě na škodu nebylo. Pokud v obecném marasmu spolu zápasí vláda těšící se 10% důvěře občanů se Senátem, kde sedí reprezentanti zvolení 10% občanů ve svých obvodech, a to vše bude soudcovat prezident zvolený jako nejmenší zlo, nějaký posun k lepšímu očekávat nemůžeme.
