Je zarážející, s jakým gustem média referují o norském masovém vrahovi jako o „pravicovém extrémistovi“. Je někdo, kdo má rád tradiční hodnoty, rodinu, vlast a je věřícím křesťanem pravicový extrémista? A je nakrásně fakt, že je někdo pravicovým extrémistou, predispozicí ke zběsilému vraždění? Pokud musíme zjednodušeně titulovat, nešlo spíše o „masového vraha“ (a tečka)?
Média se však v honbě za senzacemi a obecné tendenci k tvorbě příběhů snaží pachatele trestných činů někam zařazovat. Práci jim při tom také dost komplikuje pokroucené zákonodárství a obecné pokrytectví politické korektnosti nabádající k tvorbě „novořečí“ (Orwellův newspeak). O člověku, který postřílí desítky lidí, nelze podle zákona říci, že je masový vrah. Dokud nebude odsouzen, i když to bylo natočeno a vidělo to stovky lidí, jedná se o pouhého „údajného masového vraha“, a to se uznejte píše dost těžce. Nazývat takového člověka „podezřelým“ či jinými v minulosti oblíbenými termíny je také jaksi trapné. Tak z něj uděláme „pravicového extrémistu“ a hotovo!
No budiž, kdyby ale současně politická korektnost nezakazovala termíny jiné. Například „islámský fundamentalista“ z médií naprosto vymizel. To by bylo povyku, kdyby si někdo dovolil podobný výraz náhodou použít! Rovněž levičáci jsou tisku jaksi sympatičtější, takže v žádném případě nejsou extrémisty, i kdyby se snažili z Buckinghamského paláce udělat útulek pro bezdomovce. Levičáci jsou maximálně „levicovými radikály“, ale na jejich počínání nikdy nic extrémního není. A použít například termín „ekologický extrémista“ pro člověka přivázaného ke stromu v lese, kde se kácí stromy, by byl vrchol politické nekorektnosti. Zelení to myslí přece vždy s námi dobře (my, co jsme byli na vojně, máme ovšem na zelenou trochu jiný názor) a jsou přece aktivní (i když jsou přivázaní na jednom místě), píšeme tedy o nich jako o „ekologických aktivistech“.
Oblíbený je také titul „podnikatel“. Došlo někdy k odsouzení prodavače v supermarketu, školníka či dělníka ve Škodovce? Naposledy tak za první republiky – obuvník Nývlt ap. V novinách se dočteme maximálně věkovou charakteristiku (mladík, důchodce), a tím to končí. Ovšem když je odsouzen živnostník (za činy s živností nesouvisející), média s chutí používají výraz „odsouzený podnikatel“. Ať už se jedná o defraudanta zneužívajícího státní dotace, šíbra tunelujícího firmu, podomního podvodného prodejce zboží pro důchodce nebo na druhé straně obkladače či opraváře praček, pán je prostě „podnikatel“ a všichni už ví, co je to za firmu. Levicoví extrémisté se mnou nemusí souhlasit, ale z těch 1 mil. u nás registrovaných živnostníků je jich skutečně 99% poctivých, tak proč to nálepkování?
Novinařina není lehké řemeslo a mezi novináři je málo těch, kteří dokáží zacházet s rodným jazykem jako s jemným nástrojem. Pokud se tedy nechcete dostat novinářské velmoci do spárů, raději nepodnikejte a nemějte pravicové názory!
