Tak nějak má v praxi fungovat nový program, kterým se vláda rozhodla oslnit voliče. Identickou částku, kterou ušetří na zákonem daných a narychlo zrušených valorizacích penzí, se rozhodla věnovat občanům vlastnícím nemovitosti.
V praxi tak dochází k naplnění obrácené politiky Robina Hooda, chudým brát a bohatým dávat. Ten příběh může mít řadu variací. Například rodinná rada „přesvědčí“ babičku, aby vnoučkovi přepsala barák. Ten dostane od státu 1 mil. Kč na jeho opravu. Babička dostane od vnoučka „výhodnou“ nájemní smlouvu, takže jí stát začne ještě přispívat na bydlení. Všichni budou spokojeni. Tedy až na toho pána od vedle, který od rána do večera pracuje, platí daně a musí se dívat na to, jak se jeho stát potápí do stále větších dluhů. To šikovný vnouček si může dovolit klidně chodit na večeře do Michelinské restaurace, kterou se mu hodná vláda rozhodla za zanedbatelných 50 mil. také prořídit. No, nemají se ti mladí v naší krásné zemi pod vládou pravicových odpovědných politiků dobře?
Byla by to docela legrace, kdyby to ovšem nebyla realita. Nápady tzv. pravicové vlády připomínají velmi veselý mejdan. Stát hospodaří s obřími deficity, půjčuje si, kde to jen jde, a přitom rozdává peníze plnými hrstmi. Státní administrativa bobtná, a nejen že roste počet úředníků, ale i jejich platy. Ti na oplátku vymýšlejí blahodárná opatření, jak regulovat věci, které náhodou fungují – viz regulace home office, dohod o provedení práce …. Štědře odměňovaný policejní aparát, nejpočetnější ve vyspělých zemích, se rozhodne čelit násilné demonstraci tím, že nebude svou přítomností navyšovat napětí. Úspory na státním kolosu však nepřicházejí v úvahu. Vláda dospěla evidentně k závěru, že důchodci volí levičáky a vůbec opozici, proto je označila za viníky všeho špatného, co se se státními financemi děje. Zatímco prý vadí mandatorní výdaje dané valorizací důchodů, vláda schválila bohorovně povinných 130% průměrné mzdy pro učitele, a tak si mandatorní výdaje dále navýšila. Rozvádět problematiku důchodů, platů učitelů apod. by bylo na dlouhou debatu. Stalo se ale už zcela obvyklé, že v záchvatu odpovědnosti vždy dojde bez řádné diskuse k nějakému radikálnímu opatření, aby pak pod tlakem vládnoucích stran tíhnoucích více k populismu následovalo opět rozdávání dárečků.
A tak na jedné straně přistřihneme důchodce, ale výrobcům energií v rámci „zastropování“ velkoryse dotujeme téměř z poloviny ceny, které jsou na dvojnásobku současných cen tržních. Tam si nikdo na změnu špatného nastavení, jako u důchodců, netroufne. Proklamujeme nutnost zapojení mladých do pracovního procesu, ale navyšujeme rodičovskou tak, aby matky zůstávaly s dětmi doma co nejdéle. To vede k řetězení, kdy některé matky jsou s dětmi doma více, jak 10 let, a o práci ztratí zájem úplně. Příkladů je nespočet, v podstatě každé „dobré“ opatření se zvrhne v nekontrolovatelný a neřízený penězovod. Ministr práce a sociálních věcí nadšeně vyzývá občany k podání předčasné žádosti o důchod, protože je to výhodné, aby za tři měsíce na to vzrušeně volal po mimořádných opatřeních ke snížení důchodů. Kapitolou samou pro sebe jsou příspěvky na bydlení. Během roku narostl počet domácností pobírajících příspěvek na bydlení ze 130 tis. na 260 tis. a jejich objem více než dvojnásobně. Výsledkem pravicové vlády je tedy rychle rostoucí počet občanů závislých na sociální pomoci, tj. přesný opak motivace k samostatnosti a finanční prosperitě. K blahobytu se tak snažíme stále více prodávkovat a prodotovat.
Součástí skutečné pravicové politiky je také společenská odpovědnost a soucit s potřebnými. Musí to být ale podpora těch, kteří ji opravdu potřebují, a ta podpora musí motivovat k řešení situace především vlastními silami, prací. Bohužel daňové a dotační kroky posledních let vedou spíše k demotivaci a hledání cest, jak co nejvíce „čerpat“. Na principu čerpání se dají, jak víme, vybudovat i velmi profitabilní firmy, ovšem prosperující společnost takto vybudovat opravdu nelze.
