Některé naše politiky zrovna nezbožňuji, ale občas musím obdivovat, jak krásně dokáží švindlovat. Z čistajasna přijdou na desetimilionové transakce s akciemi, spořivá rodina jim odkazuje krabice plné peněz, kdekdo jim přenechá byt jen tak... To já jsem úplný břídil. Když se rozhodnu jednou trochu zaspekulovat, chytne mne revizor i na lanovce.
Stalo se v rakouském Schladmingu. Vybaloval jsem lyže z auta, když se za mnou přišoural jakýsi mladík s tím, že mi prodá volný celodenní lístek. Cenu jsme usmlouvali na polovinu sazby a po zdůvodnění, že nápis CH a tarif 0 znamenají volňáska pro řidiče autobusů, jsem na transakci přistoupil.
Lístek fungoval perfektně a já si užíval lyžování plnými doušky. Lidí pár, krásné počasí, zkrátka paráda. Asi kolem poledne jsem rychle doběhl odjíždějící kabinku, ve které jsem viděl jednoho sedícího. Rád si totiž cvičím zdarma německou konverzaci, a tak jsme se se spolucestujícím pěkně rozpovídali. Asi uprostřed cesty se mne zeptal: „A to jste přijel autobusem?“ Kdepak, autem, jsem tu s rodinou, odvětil jsem. No, prostě mi nescvaklo, že si všiml toho CH na mém lístku zavěšeném na šňůrce u kapsy.
Muž ovšem náhle ztratil přátelský výraz, vytáhl průkaz obsluhy vleku a začalo vyšetřování, kde jsem k lístku přišel. Následně mi oznámil, že se jedná o zneužití, lístek musím okamžitě odevzdat, zaplatit pokutu....
To už se ve mně ale vzbouřilo naše české sociální cítění. Samozřejmě, že lístky jsou nepřenosné, je to na nich napsáno a porušil jsem pravidla. Ale! To my u nás v Čechách neuznáváme. Vychrlil jsem na něj, že jsem lístek neukradl, poctivě zakoupil, nakonec tady onen řidič (vybavil jsem si, že na něj za rohem pokukovala dívenka, tudíž měl evidentně jiný program) nelyžuje, tudíž je to jedno, že tu jsem místo něj já. Na závěr jsem hrdě odmítl lístek odevzdat.
Zarputile jsme se na sebe dívali a já čekal, co nastane v cílové stanici. Onen muž mezitím vzal mobil, přečetl si číslo na lístku a začal s kýmsi hovořit. No, závěr byl jednoduchý. Podařilo se jim identifikovat jméno řidiče. Jenže pak nastaly potíže revizákovi. Ona firma zřejmě vozí do střediska dost lidí a správa lanovek nechtěla mít žádný problém. Bylo jasné, že jej přemlouvají, ať to nechá plavat. Z pohoršeného výrazu spolucestujícího jsem viděl, jak morálně trpí.
Přijeli jsme do cílové stanice, mlčky oba vystoupili a já stále čekal, kdy se na mne vrhne nějaká ochranka. Muž ovšem zamumlal nashledanou a odešel. Byl jsem volný! Lístek jsem ukryl do kapsy (jako čipový funguje i přes látku) a dále si užíval nádherné pohody. Tak tohle jsem přežil.
Stejně ale budu muset ještě více trénovat, na naše politické matadory stále nemám.
