Znáte to klišé o vrtění psem? Při každodenní četbě zpráv mám dojem, že je s námi vrtěno permanentně. Někdy to vrtění připomíná spíše fackování. Moc médií je obrovská a jedním střihem vyrobí z oběti vraha, z vraha oběť. Pokud tomu nemá konzument podlehnout, potřebuje to notnou dávku cynismu. Ve vlastním zájmu však buďme cyniky. Nesouhlasíte? Tak, prosím, zavzpomínejte se mnou.
Média nám vytvořila celou řadu populárních osobností, které se vyhřívaly řadu let na vrcholu lidové obliby. Zavzpomínejme třeba na plejádu tzv. nejoblíbenějších politiků – mnozí byli doslova miláčky davu, dnes je jich většina víceméně no name. Vzpomene si třeba někdo na alespoň jeden názor, kterým se proslavili, jeden čin, kterým našemu národu prospěli? Žádný? No vidíte, ale milovali jsme je všichni. Tedy ze záhadného důvodu je milovali nějakou dobu novináři, psali o nich pozitivně, hlavně nezveřejňovali žádné jejich názory (které dotyční ponejvíce neměli), a sláva se dostavila jaksi sama. V mediální době stačí být pouze viděn. Pokud ještě k tomu nikdo o vás neukazuje nic špatného, úspěch je zaručen.
Někdy jsou články opravdu hloupé a logika dostává zabrat. Nedávno například hlásal jeden titulek, že v Česku jsou diskriminovány ženy, protože 27% mužů na stejné pozici pobírá vyšší plat než kolegyně. Je-li pravděpodobnost shodného výdělku celkem nulová (protože plat zohledňuje většinou opravdu momentální situaci na trhu v době nástupu), znamená to obráceně, že 70% mužů má nižší plat než ženy! Tak jakápak diskriminace? Diskriminace u nás asi existuje, ale tato čísla ji nedokazují ani náhodou! Chtělo si to zkrátka dát trochu více práce než pochytat náhodnou statistiku.
Jiné kauzy tak nevinné zdaleka nejsou. Někdy se novináři strefí a stálo to flek dokonce samotného premiéra. Smutné však je, že se následně netrefili, ba smysl vět přímo překroutili, ale místo to premiéra stálo také. Abych byl pochopen správně, nechci hodnotit, kdo měl toho premiéra dělat a kdo ne, ale totální překroucení smyslu jednoho rozhovoru jako záminka pro likvidaci se mi zdá opravdu strašným nástrojem.
A úplně poslední případ zpravodajství o údajné vraždě romského mladíka bílým důchodcem je příkladem, který nelze nazvat jinak než novinářská stoka. Většina médií se tomuto výživnému tématu věnuje každodenně se železnou pravidelností. Rádoby nezaujatě reprodukují výpovědi jedné strany až se sadistickou rozkoší. Že ty výpovědi jsou absolutně jednostranné a 90% čtenářů provokují k nepříčetnosti, je velmi žádaným vedlejším produktem této události. Vezou se na tom úplně všichni, ohlas a čtenost zaručeny. Realita bude asi úplně někde jinde, což všichni zúčastnění tuší, přesto se v jednostranně podaném příběhu zapáleně šťourají a zuřivé reakce čtenářů si náležitě užívají. To už není novinařina, ale dráždění hladového lva kusem masa.
Novináře mám rád a rád jim jako bloger fušuji do řemesla. Nicméně jejich lehkovážné zacházení s fakty mne někdy dost vytáčí. Schválně si vzpomeňte na nějakou událost, kterou dobře znáte, a její následnou prezentaci v médiích. Nakolik se ten mediální obraz podobal realitě? Bylo to alespoň 50%? Většinou to bývá horší. Ano, v naší zemičce najít příběh na titulní stranu každý den, to je opravdu utrpení. Konkurence je vysoká, čtenářů ochotných platit ubývá. A tak prosím novináře neodsuzujme, berme je však jako normální řemeslníky, nic víc nic míň. No a řemeslníky si dneska musíte pořádně kontrolovat!
