Znáte ten slogan o USA jako tavicím kotlíku pro národy? Do USA všichni odněkud přišli, stali se z nich však Američané. Udržují sice národní tradice a obyčeje, leckdy žijí i v určitých komunitách, ale přesto se cítí občany USA. Je také typické, že teroristický útok v NY nespáchali přistěhovalci, ale teroristé infiltrovaní z venčí. V Evropě oproti tomu byl příliv přistěhovalců dost omezen, následně se pro ně připravily velkorysé imigrační programy, a přesto dnes většina potomků imigrantů země, ve kterých žijí, nenávidí.
V čem je problém? Těžko říci, existuje o tom mnoho teorií, ale nejspíše právě v přístupu. USA dávají občanství jaksi „za odměnu“. U přistěhovalce byla vždy jasná motivace v této zemi žít, respektovat její zákony a k tomu se také musel každý zavázat. Neexistovaly žádné sociální programy, ale podmínkou přistěhování bylo naopak prokázání schopnosti se uživit.
Evropa po válce pozvala imigranty jako gastarbaitry, ponejvíce bez rodin, s předpokladem, že se neusadí, ale pojedou jednou hezky zpátky, až jich nebude třeba. Když pak tito začali přinášet hostitelské společnosti více problémů než užitku, snaha odeslat je zpět již ztroskotala na liberálních sociálních zákonech. Příkladem budiž Německo 70. let. Naopak následovala sociální imigrace různých příbuzných pod záminkou slučování rodin, politické perzekuce atd. Tím ale došlo k situaci, že od osmdesátých let imigranti do Evropy nepřicházejí s vidinou práce, ale s myšlenkou získání zabezpečení od velkorysého sociálního státu. Přiznejme si, že důsledky budou neradostné.
Například turecký ministerský předseda při návštěvě Německa nejdříve pochválil místní vládu za přístup k tamní turecké menšině, který je skutečně velkorysý. To mu však nebránilo v tom, aby na obrovském mítingu s německými Turky v Kolíně nad Rýnem neprohlásil, že se Německo dopouští zločinu proti lidskosti, když neumožňuje výuku tamní menšiny v turečtině! Vznesl dokonce požadavek na univerzitní výuku v tomto jazyce. Rozumíte? Pokud už ani vysokoškolák v Německu nebude muset umět němčinu, dojde skutečně k tvorbě autonomních tureckých oblastí na jeho území.
No a to je Turecko země, která je dávána za příklad pokrokového muslimského státu a usiluje o vstup do Evropské unie. Pouliční bitvy ve francouzských městech nevěští také nic dobrého. Dosud měla s emigranty nejméně problémů Británie, která vůči nim používala víceméně americký přístup – méně politiky, více motivace. I to už ale přestává platit a v materiálech vládnoucí labour party se nyní objevila teze, že imigranti přinášejí zemi více problémů než užitku.
Skutečně nejsem žádný xenofob. U nás mi vůbec nevadí vietnamští přistěhovalci, kteří v naprosté většině tvrdě pracují. Avšak v okamžiku, kdy náš sociální systém vytvoří stejné podmínky jako na západ od našich hranic, můžeme se dočkat různých překvapení.
