Máme za sebou rok nevídané krize, který ukázal jednu základní pravdu. Tak, jako voda teče z kopce, věci padají směrem k zemi, tržní hospodářství prostě funguje.
Po raketové růstu cen energií se ještě před půlrokem objevovaly katastrofické scénáře o stojících autech, zavřených továrnách a hladovějících lidech mrznoucích na ulici. Dnes se ukazuje, že nic takového nenastalo a ekonomika překvapivě funguje. Ano, trochu jsme zchudli, trápí nás inflace a nemůžeme si dovolit tolik, co před rokem. Na druhé straně ceny energií nabírají směr dolů, výroba běží, nezaměstnanost je u nás nadále nejnižší snad v celosvětovém měřítku a služby včetně zdravotnictví fungují. Porovnáme-li situaci s okolím bližším i vzdáleným, není Česká republika vůbec špatným místem k životu.
O překvapivý vývoj se zasloužila aktivita a činorodost českých lidí, podnikatelů a také koordinovaný postup zemí v rámci EU. Ano, neslyšíme to u nás rádi a byla zde spousta hlasů o tom, jak nám Němci seberou plyn a nechají nás zmrznout. Místo toho se urychlenou výstavbou LNG terminálů podařilo zajistit přísun energií v celoevropském měřítku v dostatečném množství. Ovšemže se toho mohlo udělat více, ale minimálně dva příklady ukazují, že rozhodujícím faktorem je svobodná inciativa a motivace lidí bez zásahů státu.
Prvním příkladem je Maďarsko, kde se snažili vše co nejvíce regulovat a domlouvat chytrácké kšeftíky bokem. Výsledkem je hluboká recese ekonomiky, podstatně vyšší růst cen, než u nás, a národní kocovina. Chytráci, kteří dávali tento přístup za příklad, už několik měsíců o svých maďarských vzorech a přátelích mlčí. Ona totiž každá regulace vede nakonec k všeobecnému nedostatku a drahotě, což se v tomto případě stoprocentně naplnilo.
Druhým příkladem je schopnost mobilizace zdrojů a urychlená výstavba LNG terminálů. Můžeme na Němce sebevíce nadávat, ale v tomto se nakonec ukázala jejich schopnost zorganizovat i složité věci a dosáhnout rychlého řešení. Kupodivu tomu nestálo v cestě ani ono hlasitě odsuzované „zelené šílenství“ a jiná národní specifika. Jasná ukázka toho, že pokud stát nenařizuje a neškodí, ale vytváří podmínky, jde dosáhnout i nemožného.
V tomto kontextu se nabízí otázka – a co my? Naše vláda naštěstí nepodlehla tlaku populistů k administrativním regulacím, daňovým kouzlům apod. Je otázka, jestli to bylo principiální nebo jen neschopnost rozhodnout se, kde začít. Ceny pohonných hmot se ale částečně samy narovnaly dříve, než se toho stačili úředníci chopit. Sociální tarif se ukázal zavčas jako nesmyslná slepá cesta a po dlouhém váhání jeho nahrazení cenovými stropy už snad nestačí napáchat větší škody. Vypadá to, že ceny energií si nakonec samy najdou svou úroveň pod cenovými limity.
My Češi máme bohužel originální schopnost na vše reagovat s fatálním zpožděním. Stropy měly oříznout největší excesy v době nezřízené paniky na trzích. To jsme úspěšně prováhali, a nakonec zavedené stropy po dvou měsících fungování nic moc neřeší, naopak spíše pomáhají deformaci cen. Je štěstí, že nemáme pobřeží a nestavíme ty LNG terminály sami. Asi bychom teď byli uprostřed analýz, protestů a žalob, ale žádný terminál by jistě nestál. Poděkujme Holanďanům, Němcům a dalším, že nepracují na přípravě staveb s naší důsledností, to bychom opravdu mrzli.
A tak si nakonec lidé i firmy musí poradit nějak sami. Upravují kotelny, montují soláry, zateplují a šetří. Vláda se o cosi snaží, moc se jí to nedaří, ale ani zase tak moc neškodí. Srovnáme-li to s divokými vládními zásahy během covidu, je to vlastně dobře. On ten tržní mechanismus opravdu funguje.
