Další osud vlády bývá ospravedlňován reformami. Sama vláda prý dobře ví, že za nic moc nestojí, ale protože nikdo jiný není schopen udělat reformy, musí holt dále existovat (i když se jí vlastně ani nechce). Při hlubším zamyšlení však je evidentní, že co potřebujeme jako sůl, je vláda, která bude pracovat – rozdělovat veřejné (naše) peníze tím nejefektivnějším způsobem, potírat zločin a korupci, podporovat vzdělání a vědu a motivovat občany k poctivé práci. K tomu ale žádná reforma přeci není třeba.
Předně, říká se, že musíme reformovat důchody. To má spočívat v tom, že lidé budou spořit do privátních fondů, na jejichž správě bude někdo s jistotou vydělávat, zatímco střadatelům není schopen garantovat nikdo nic. Nakonec ani vláda, že jim jednou ty fondy nesebere. Je něco takového skutečně reformou? Podle řady renomovaných ekonomů by stačilo doplnit průběžné financování důchodů o informaci, jaký důchod ze systému občan může očekávat (bude samozřejmě čím dál nižší) a zbytek nechat na něm. Již dnes se přece řada lidí na důchod zabezpečuje. Někdo spoří do fondů, někdo kupuje akcie, někdo nemovitosti na pronájem, někdo vlastní bydlení s tím, že ho v důchodu možná prodá a dožije v nájmu atd. Nenamlouvejme si, že odpovědní občané spoléhají v důchodu na stát. Proč však nařizovat způsob zabezpečení se centrálně? Nejde jen o zastřenou formu státního dirigismu? Proč místo podpory soukromých investic vláda například uvažuje, jak daňově co nejvíce zatížit nemovitosti? Nový trest na odpovědné a samostatné? Minimálně jeden měnový otřes nás v příštích 10 letech čeká - přechod na euro nebo rozpad eurozóny, který nás jako zemi EU také tvrdě postihne i s vlastní měnou. Jsou finanční investice v této situaci opravdu tím nejlepším instrumentem?
Obdobné je to se zdravotnictvím. Onen spásný standard a nadstandard je pouhou fata morganou, která má zastřít nutnost za zdraví natvrdo platit. Opravdu si někdo myslí, že občané se spokojí s mizerným kloubem, zatímco normální bude stát pětinásobek měsíční mzdy? Není pro systém nakonec horší měnit pojištěncovi standardní (špatné) klouby každých 10 let, než mu dát pořádný na dožití? Obávám se, že žádné standardní zdraví neexistuje. Pacient je buď zdravý nebo nemocný, vše mezitím je špatný kompromis. Bude z toho mnoho povyku, ale zdravotnictví to žádné peníze nepřinese. Tedy pokud se nezvýší paušálně poplatky, což bude asi hlavním výsledkem. Lze to ale nazývat reformou?
Třetí velkou reformou má být reforma daní. Prý v důsledku bude znamenat nezměněné daňové zatížení. Tak tady zůstává rozum stát. Proč do toho vrtat, když to jakž takž funguje? Že je to komplikované? Ale zrušení odpočtu na hypotéky či stravenek stejně nakonec neprojde. Takže výsledkem bude opět paskvil, který pouze přesune některé daně z jedněch poplatníků na druhé. Naštvaní budou všichni a vsaďme se, že to daňové zatížení nakonec bude i vyšší. Erár si určitě tuto příležitost náležitě vychutná. Investoři nakonec oceňují kromě výše daní hlavně stabilitu systému, tu se však nyní snažíme mermomocí zpochybnit.
Co by tedy měla dělat ideální vláda? No přece vládnout! Omezit úniky peněz ze státních zakázek, zrušit řadu zbytečných státních organizací (ten seznam byl na podzim publikován, ale jaksi se ztratil), dosáhnout konečně poklesu počtu státních zaměstnanců, snížit byrokratické zatížení podnikatelů a občanů (začít mohla zrušením sčítání lidu), říci jasně, jaké důchody mohou občané očekávat, a vytvořit jim prostor pro vlastní úspory a investice na stáří (minimalizací daní, podporou investic), zredukovat počet státních zdravotních zařízení a vytvořit jejich páteřní strukturu (včetně redukce nesmyslně předražených nákupů a staveb), odebrat licence podvodným vysokým školám, které diskvalifikují úroveň vzdělání v ČR, a nasměrovat prostředky na špičkové univerzity ….. zkrátka práce jako na kostele.
Potřebuje k tomu vláda nějaké hluboké reformy? Jednoznačná odpověď je NE! Potřebuje k tomu poctivé a pracovité ministry, kteří nehledí na prvním místě na zájem své partaje, ale na budoucnost všech občanů České republiky. Klíčová otázka je: Má je?
