V poslední době slyšíme stále silnější volání českých firem po zahraničních dělnících. Opravdu je to to hlavní řešení současných problémů naší ekonomiky?
V současnosti pracuje v českých firmách cca 600 tis. zahraničních dělníků. Jsou to v naprosté většině podprůměrně placené pozice vyžadující fyzickou práci ve zpracovatelském průmyslu, natvrdo řečeno v montovnách s nízkou přidanou hodnotou. Přesto v poslední době průmysl volá po dalších 100 tis. pracovníků a vláda se tomuto tlaku rozhodla ustoupit.
Ocitáme se tak ve schizofrenní situaci. Na konferencích mluvíme o digitalizaci, průmyslu 4.0 a vysoké přidané hodnotě. V reálu ale stavíme budoucnost průmyslu na levné pracovní síle, která montuje z dovezených dílů polotovar nebo i finální výrobek, který opět vyvážíme, aby ho někdo, nejlépe mateřská firma, prodal a realizoval obchodní marži. Přítomnost stovek tisíců gastarbeiterů tak bohužel není známkou ekonomického růstu a zázraku České republiky, ale spíše důkazem jejího ekonomického zaostávání. Pokud průmyslová výroba klesá a její výstup je zachraňován dovozem levné pracovní síly, je to opravdu vážné. Pokud není firma schopna zajistit své dlouhodobé ekonomické fungování zaměstnáváním slušně placených občanů naší země, v čem je její celospolečenský přínos? Co ji opravňuje volat po pomoci státu? Takové firmy by měly zákonitě z ekonomiky mizet a uvolnit prostor těm prosperujícím. Ale dnes volají po nových zaměstnancích všichni, ti prosperující i ti sotva se držící nad vodou. Neměl by se stát v této situaci distancovat od jakékoli intervence do ekonomiky a nechat rozhodnout trh? Jaký je důvod pro masivní dotování všech? Proč vyplácíme dotace firmám s miliardovými obraty a zisky i těm, kteří sotva přežívají? Upřímně řečeno dotace si v situaci nulové nezaměstnanosti a stagnujícího trhu nezaslouží nikdo, tady by se dalo ušetřit nejvíce. Nebo snad bez “inovativní” linky na chleba bude mezi lidem hlad? Bez dotací na digitalizaci, která je prý úžasně profitabilní, firmy investovat nebudou a oželí budoucí zisky?
V dnešní situaci pokřiveného trhu už se v oblasti dotací a podpor vytvořila opravdová džungle. Lobbystické skupiny různých svazů nebo přímo média oligarchů nás přesvědčují dnes a denně, jak si jejich byznys zaslouží státní peníze. Ale to jsou peníze nás všech, občanů, od kterých si je pak dotyční berou ještě jednou o patřičnou “inflační” přirážku navýšenou cenou. Měli bychom s nimi hospodařit velice opatrně.
Bohužel vláda se rozhodla dotace omezit hlavně v oblasti, která dopadá opět na občany. Poplatky za OZE, distribuční poplatky a další se přenesou na občany plně, na chudý lid musí být prostě přísnost. Lobbisté si pro své ovečky patřičnou podporu opět vykopají. Kdo se ale zastane občana, neměly by to být právě politické strany a vláda? Ovšem pochopení ekonomických a politických zákonů nám stále úplně nejde, zasekli jsme se někde v půlce. Poskytujeme dotace a pobídky firmám, ale už nás nezajímá, že daňový poplatník z toho ve finále nemá vůbec nic. Po příštích volbách se pak bude řada lidí divit, jak jen mohli být voliči tak tupí a omezení. Jenže lidé ve finále nerozhodují podle televizních show, rozhodující bude, nakolik budou mít plná břicha a peněženky. A tak je to nakonec správně.
