Politika je byznysu hodně podobná, obé se vzájemně prolíná a ovlivňuje a domnívám se, že na tom není nic špatného. Tedy pokud se tak děje veřejně a ne v šedých zákoutí politických kuloárů. Představa ideálního politika žijícího ze skromného platu, bydlícího v paneláku a ve volných chvílích sepisujícího paměti o boji proti hladu a za společenské štěstí je značně mimo realitu. Moc a peníze se přitahují. Kdo to nechce vidět a nevidí, je nenapravitelný idealista. Kdo za politikou vidí pouze peníze, je nenapravitelný pesimista a čeká ho v životě hodně psychického strádání.
Politika a byznys jsou obě disciplíny o vítězství nad konkurencí. K tomu lze používat různé prostředky, avšak tyto by měly být vždy pod veřejnou kontrolou a v mezích zákona. Politici potřebují ke svým kampaním peníze a byznysmeni k velkým obchodům politickou podporu. Pokud se tato směna odehrává před zraky veřejnosti, není na ní nic špatného a patří to k věci. Důležité je však vědět, že konkurencí nejsou mnohdy pouze firmy zahraniční či politici zastávající opačný názor. Nejvážnějšími konkurenty pro obchodníka jsou prodejci stejného zboží a pro politika lidé zastávající stejný názor. Proto pouze pro naivky může být překvapující vytvoření koalice mezi dvěma ideově nesourodými stranami, které pominuly raději strany jim ideově blízké. Dovedete si představit společný obchod dvou prodejců sortimentu stejného nebo spíše se doplňujícího? To není ani tak o službě zákazníkovi (veřejnosti), jako o tom, že každý potřebuje prodat to své.
Obdobné je to i s používáním prodejních technik. Obé se nemůže obejít bez marketingu a marketing, jak každý z branže dost dobře ví, není nic jiného než prodávání snů. Když si kupujete auto, kupujete si i určitý status („větší, než jste si mysleli!“) a sen. Když volíte stranu, kupujete si obranu svého statutu („obyčejní lidé“, „tradice, odpovědnost, prosperita“) a snu. Co na tom, že se posléze ukáže, že to auto větší, než jste si mysleli, nebylo, že tradice, odpovědnost a prosperita spočívají ve krácení podpor v mateřství a zavádění vyšších daní? Reálný život je přece také plný kompromisů. Na rozdíl od politiky nám však nedává jednou za čtyři roky možnost měnit hráče.
Důležitým společným rysem politiků a byznysmenů je ale kupodivu i jejich životní styl a úroveň. Top politik i manažer v podstatě nežijí svůj vlastní život, ale život veřejný či firemní. Jejich čas je plánován jinými lidmi, jejich pracovní doba je nepřetržitá. Oba by měli tedy požívat určité míry komfortu. Zde je ovšem poněkud problém. Veřejnost nerada vidí bohaté politiky. I to však prochází vývojem a bohatý politik je v poslední době docela vítaným. Pokud tedy do politiky už bohatý přichází. Veřejnost jaksi předpokládá, že pokud politik bohatý je, nebude se v politice už nadále obohacovat, ale spíše věrně sloužit. Bohužel i tento předpoklad je poněkud iracionální a nikde není řečeno, že bohatec nemusí zatoužit po bohatství ještě větším. Pokud paralela mezi politikou a byznysem platí, je to nakonec asi spíše pravidlo.
V poslední době je slyšet stále hodně hlasů, že politika je handl a voliči nemohou nic ovlivnit. Takové názory šíří ponejvíce ti, kterým ten handl nevyšel a ostrouhali. Ano, politika je handl a jinak ji ani dělat nelze. Pokud většinu nezískáte, musíte ji vyjednat (koupit?) za cenu ústupků těm, které pro většinu potřebujete. Lze toho dosáhnout jinak? Ano, ve většinových systémech (podobných systémům monopolním v byznysu), ale tam zůstává mimo hru ještě daleko více poražených. Takže ani na těch handlech není nic tak špatného. Umožňují jenom, aby společnost (byznys) dále fungovala.
Akceptujeme-li paralelu mezi byznysem a politikou, lze vidět řadu politických jevů daleko jasněji. Nedívejme se proto na politiku a politiky jako na něco svatého, co funguje mimo reálnou společnost. Mějme s nim trpělivost, nikdo není přece dokonalý. Pokud si však politiky začnou kupovat byznysmeni nebo se politici začnou stávat úspěšnými podnikateli, buďme hodně ostražití a při první příležitosti jim to spočítejme.
