Zážitků jsem měl na své letní cestě po USA celou řadu, chtěl bych však popsat jednu příhodu, která ilustruje mou zkušenost s lidmi, Američany nejlépe.
Kochaje se mohutnou přehradní hrází přelétl jsem most přes Colorado rychlostí asi 70 mil. Náhle mou pozornost zaujalo auto šerifa blikající za mnou všemi světly jako diskotéka. Že by mi něco chtěl? I když žádná siréna nehoukala, rozhodl jsem se zastavit na krajnici. Šerif se ke mně blížil pomalými kroky a já si v duchu vybavoval scény z filmů. Bude následovat „ven a pracky na kapotu“? Usmívající šerif však pistoli v ruce netřímal, a tak jsem se zeptal, co je za problém. Vysoká rychlost zněla odpověď. Na mou otázku, zda tam byla padesátka, jsem se dověděl, že pětadvacítka. Šerif, kterého očividně rmoutila moje vystrašenost, ale pravil, že to nebude pokuta, pouze varování. To však bude muset sepsat, a proto potřebuje můj řidičák. Český řidičák mu vůbec žádný problém nedělal, pouze se otázal, co je to za stát. Czech Republic, rozzářil se a odešel. Po chvíli přišel s krásně vyplněným certifikátem, kterým mi stát Arizona dává varování pro vysokou rychlost. Znovu mne ujistil, že to nic neznamená a že je to pro mne suvenýr z jistě zajímavé cesty. Následovala konverzace o krásách Ameriky, přání mnoha dalších hezkých zážitků a rozloučení. Určitě si ten certifikát zarámuji a pověsím doma na zeď. Jediné, co mi kalí radost, je fakt, že pod perfektně vyplněným jménem, číslem řidičského průkazu atd. je uvedena národnost Russia. Prostě jsme z jejich pohledu asi nějak blíže Rusku, řekl jsem si a vzpomněl na naši domácí debatu o radarové základně.
V deseti dnech včetně letu jsem procestoval Nevadu, Kalifornii, Arizonu a kousek Utahu. Fantastická příroda, moderní města a příjemní lidé ve mně zanechali nesmazatelný dojem. Ano, ti nafoukaní Američané byli pro mne největším překvapením. Dodržují rychlost na dálnici, cizincovi dají na křižovatce přednost, i když ji nemá, jsou slušní a ochotni vždy pomoci nebo poradit. Can I help you? To byla nejčastější věta, kterou jsem v USA slýchal. Nevím, z čeho plyne náš evropský komplex z Američanů. Z podceňování se, nevědomosti, neznalosti jazyků? Opravdu nevím. Zdá se mi ale, že Američané právě proto, že jsou ohromně hrdí na svůj národ a svobodu, dokáží respektovat svobodu druhých a jiné národy. Když jim ale někdo ubližuje, jsou připraveni bojovat. My Evropané jsme také hrdí, když nám ale někdo ubližuje, voláme Američany, ať to vyřídí. Ne, nejsem nekritický obdivovatel Ameriky. Po této cestě jí však, zdá se mi, lépe rozumím.
