Asi se to nebude moc líbit, ale stejně si myslím, že novináři nemají patent na spravedlnost a neměli by se ve svých článcích snažit hrát si na soudce. Nejsem ani politik ani osoba natolik významná, abych se musel bát, kdo o mně co napíše, ale přesto mám z novinářů trochu strach.
Novinářská profese je podle mne jako každá jiná. Někdy se v ní daří, jindy ne, dělají ji lidi, kteří řemeslu rozumí, dělají ji také fušeři a podvodníci. Nebo snad novináři představují nějaký extra vybíraný vzorek lidstva?
Potíž je v tom, že od doby Rudého práva, se u nás v české kotlině považuje jaksi automaticky to, co je psáno, za to co je dáno. Lidé novinám vůbec nějak magicky nadprůměrně věří. Přitom jsem měl možnost již mnohokrát číst článek o věcech, o kterých jsem dobře věděl, a nestačil jsem žasnout. Novináři běžně pletou místo, čas, koruny, dolary, zisk a tržby, příčinu a následek atd. Nezaznamenali jste to také na událostech, o kterých víte sami ze své praxe? Proč potom věřit různým kauzám, které se snaží dokonce i přímo vyrábět?
Já vím, oni to říkají politici (že novináři kauzy vyrábějí), ale ono to tak mnohdy také je. Ten tlak, aby se jejich noviny prodávaly, je opravdu krutý. A sežeňte v zemičce rozsahu České republiky nějakou kauzu na titulní stranu. Když nezasedá zrovna parlament, premiér je v zahraničí a prezident postonává, co si počnete? Ještě tak když alespoň sněží, hodně prší nebo je dlouho sucho... Ale když není nikde ani pořádný mord nebo se nesrazí alespoň více, jak dvě auta, je to k uzoufání!
Opravdu nejsem pro cenzuru a myslím si, že je dobře, že noviny mohou psát, co je napadne. Ale prosím berme to také tak, že mnohdy co je napadne také píší. Když se pak z poradce nějakého politika pokoušejí tahat rozumy opásáni nahrávacím zařízením, je to více než trapné. Připadá mi poťouchlé, když novinář z nahrávky zveřejní pouze to, co uzná za vhodné. Myslím, že je to klasická manipulace. Když předtím ještě vyslýchaného (a předem obžalovaného, když už si s ním tu práci dal) ujišťuje, že nic nenahrává, je to už naprosto podlé. Samozřejmě, politiky nemáme rádi, ale zamysleli jste se nad tím, zda jste někdy v důvěrném hovoru o svém byť nejlepším kamarádovi/kamarádce neřekli, že je prevít, nechutně se opil/a, či že jste měli chuť ho kopnout do .... ? Jasně, my to tak nemyslíme a rádi přeháníme, když s někým jen tak tlacháme, ale ti politici, poradci a potentáti, ti by tak přece mluvit neměli! Že ten novinář s nimi mluvil stejně, když to z nich tahal, jaksi cudně zamlčíme či vystřihneme.
Ale dost, určitě nechci dělat advokáta našim nešťastným politikům, hvězdám všeho druhu a celebritám. Při čtení některých kauz mne však opravdu napadá, jak snadné je vyplnit listy papíru tištěným slovem. Novinářům, kteří se k tomuto snižují, bych upřímně přál stále více objektivních čtenářů, kteří si jejich bláboly patřičně vyhodnotí.
