Pokud je občan odpovědný a chce si spořit na důchod, proč to musí být státem nařízeným způsobem? Proč si nemůže každý spořit, jak uzná za vhodné? Současný návrh má proto celou řadu nedostatků. Doplnění penzijní reformy o další pilíř – spoření na důchod je jistě vynuceným krokem. Nemusí se to člověku zrovna líbit, ale slušné životní úrovně se z důchodu placeného na základě pouhého pojištění určitě nedočkáme. Háček je ovšem ukrytý ve spoření povinně do penzijních fondů.
Není zřejmě třeba se obávat toho, že by státem regulované fondy někdo vytuneloval. To se přece neděje ani u těch současných. Proč ale tedy není možné spořit do fondů stávajících a mají se zakládat nové fondy alternativní? Tady opravdu existuje riziko, že při rozdrobenosti fondů spolyká podstatnou část jejich výnosů administrativa a pojištěnci se budou nuceni spokojit s výnosem na úrovni inflace. Ostatně i jeden současný renomovaný fond nadšeně sděloval svým pojištěncům oznámení o výnosu 0%! Takto investovat snad umí na spořící účet i investiční laik.
V této souvislosti se uvádí, že právě proto musí mít fondy více investičních strategií a možnost investovat do akcií, aby mohly pojištěncům více vydělávat. Chyba lávky! Akcie sice občas rostou, ale po většinu minulého století výnos akcií podstatně pokulhával za státními dluhopisy. Chudák penzista, který by šel do důchodu po roce 1929 nebo 2001 či 2008 v USA. U nás bylo kritických snad každých 20 let, včetně měnových a cenových reforem úspory totálně znehodnocujících. Ovšem ani období klidu nemusí být v pohodě. Já osobně jsem si zřídil tzv. životní pojištění (je to spíše spoření obdobné tomu připravovanému) jen kvůli daňové odpočitatelnosti. Asi deset let spořím u renomované finanční instituce do diverzifikovaného portfolia akcií a výsledek? Z naspořených 108 tis. Kč dělá současná hodnota 88 tis. Kč. Tudíž státem sponzorovaný odpočet daní padl do chřtánu finančním žralokům většího kalibru a do kapsy renomovaným správcům mého portfolia. Ano, uváděny budou vždy případy těch vydělávajících, ale hledat jistotu šťastného stáří v akciích nemusí být opravdu nejlepší způsob zajištění. O tom by mohli například takoví britští důchodci, jejichž podstatná část penzí leží v akciích BP (to je ta firma, která ropou zamořila celý Mexický záliv), dost vyprávět.
Kde bere stát tu odvahu nařizovat svým občanům, kam mají investovat? Proč si nemohou spořit lidé na důchod ve formě daňově podporované hypotéky na zajištění vlastního bydlení? Proč nemohou opravit své bydlení tak, aby získalo na hodnotě a dalo se v případě nouze zpeněžit, s podporou stavebního spoření (vázaného opravdu na stavění)? Proč na jedné straně stát říká spořte na důchod a na druhé straně se chystá zavést majetkové daně, které mají být uvaleny na ty odpovědné, kteří se snažili majetkem na důchod zabezpečit?
Arogance státu diktujícího občanům povinné finanční investice místo reálných je opravdu zarážející. Peníze nebudou mít za 30 – 40 žádnou adekvátní hodnotu ani po těch pár procentech zhodnocení, které k nim nějaký fond možná přidá. Za 30 – 40 let totiž budou úplně jiné životní potřeby než dnes. Pamatuji dobu před 30 lety u babičky na chalupě. Kupoval se chleba, mléko a rohlíky, ostatní potraviny se vyprodukovaly v místě. Topilo se dřevem a pilinami z vlastní produkce, voda se hřála v železňáku na plotně a proud poháněl vlastně jen žárovky, lednici a televizi. Dnešní důchodce platí účty za plyn, elektřinu (při desetinásobku spotřebičů), internet, mobilní telefon, pohonné hmoty pro auto …. Zubní můstek se dvěma implantáty stojí 70 tis. Kč. Ví někdo, co bude za 40 let? Opravdu pár tisíc měsíčně zhodnocených 2% ročně zajistí plnohodnotné stáří?
Nejsem nihilista, ale vím, že stát může zajistit průběžnou formou důchodcům jen nějaké sociální minimum. To ostatní by měl nechat na nich. Hlavně by jim měl nechat co nejvíce peněz na jejich vlastní investice a vhodně je k nim motivovat. Fondy to zachránit v žádném případě nemohou. Jenže …. Fondy mají pro stát tu výhodu, že v nich jsou peníze hezky cash. Až už to jinak nepůjde, může po nich vždy velmi lehce sáhnout (a třeba úplně jiný režim, než který spoření zaváděl). Z tohoto pohledu je největším rizikem pro úspory na důchod vždy stát!
