Prý krajské volby celostátní politiku nezmění a nemají vliv na vládu. Ale změní! A činnost vlády bude těmito volbami zásadně ovlivněna. Nejde ani o to, že se tyto volby neodehrávají v mechanismu ustavujícím centrální moc. V praxi totiž ustavují vnitřní rozložení velkých politických stran. A to je bohužel v celostátní politice stále podstatně významnější, než nějaký názor voliče.
Skutečné centrum moci leží totiž dnes právě v krajích. V obci (alespoň tak do 100 tis. obyvatel) voliči jasně vidí na svého starostu a zastupitele, a mají je pod neustálou kontrolou. Na celostátní úrovni jsou politici pod drobnohledem novinářů a v konkurenci politiky mezinárodní. Jenže takový kraj je teritorium pro politika naprosto ideální.
Krajští představitelé nejsou jednotlivým občanům téměř vůbec známi a ani je nezajímají. Pro novináře jsou pak naprosto nezajímavými, protože jejich příběhy lze jen velmi těžce celostátně prodat (tedy pokud nejsou tak silné, že je z toho minimálně vyšetřovací vazba). Na krajské úrovni se však už realizují stamilionové zakázky a rozpočty jsou v řádech miliard. Tedy sumičky, za které se už dá leccos podniknout.
A tak krajské vlády téměř nerušeně fungují v symbióze s místním byznysem a v jedné rodině rozdělují či přímo zřizují funkce svým podporovatelům. Z průměrného krajského rozpočtu lze přihrát zakázky v řádu několika miliard ročně a zaměstnat včetně různých organizací zřizovaných kraji až několik stovek příbuzných či známých. Opravdu lukrativní sousto. Proti tomu je takový starosta desetitisícové obce naprostý žabař a chudák vrcholový politik vystresovaný štvanec. V kraji, tam to žije!
V kraji se také rodí základy politiky vrcholové. Tytam jsou doby, kdy pražské vedení sestavovalo kandidátky. Dnes si sestavují kandidátky krajští lídři (nebo kmotrové?) sami a naopak rozhodují o tom, kdo bude vládnout v Praze. Předsedové velkých stran by mohli vyprávět, co úsilí a rozdaných postů je stojí zajistit si na volebním kongresu dostatečnou většinu krajů ke zvolení. Kdepak, žádná legrace! A tak tady za posledních 10 let vykrystalizovala zajímavá politická mezivrstva, která při minimální odpovědnosti (nakonec se na té koalici přece nějak dohodneme – dnes jsi hejtman ty, zítra já) zásadně ovlivňuje chod republiky.
Nutně vyvstává otázka, zda při současném množství krajů tato politická síla spíše nezvyšuje neefektivnost státní správy a nekonzervuje tak stagnaci ekonomiky. A to je další slabina našich krajů – vznikly jako centrálně narýsované slepence, ke kterým jejich občané žádnou velkou soudržnost necítí. Jak moc se Pelhřimáci cítí býti horaly z Vysočiny? Nakolik vidí občané Třebíče centrum svého kraje v Jihlavě? Možná ano, ale zajímá je, kdo vlastně dělá jejich hejtmana? Krajů mělo být asi daleko méně, ale to už dnes někdo těžko změní. Kapři …
A tak krajské volby nepodceňujme, možná si podstatně zaděláváme základy na vývoj příštích let v celé naší vlasti. A kde jinde než v krajích, kde při troše zájmu na ty krajské postavičky přece jen nějak dohlédneme, bychom měli zkusit nové politiky?
