Zatočíme kuličkou a co nám to padlo? Devatenáct! Tak to DPH dáme na 19%! Tak nějak probíhá zřejmě intenzivní práce na reformě daňového systému na ministerstvu financí. Jak jinak vysvětlit, že po schválení střednědobé rozpočtové strategie, kde o nutnosti zvyšování daní nebylo ani slovo, propadá nyní konzervativci řízené ministerstvo doslova daňovým orgiím?
Před čtyřmi lety například pravicová vláda zvažovala zrušení daně z nemovitostí. Mimochodem se jedná opravdu o jednu z nejzvrhlejších daní, která trestá spořivé občany za jejich investice a již mnohokrát zdaněný majetek opětovně zatěžuje. Nyní pravicová vláda pod vedením té samé strany (i když to vedení je jen teoretické) naopak zvažuje její podstatné zvýšení (jak to jde dohromady s omílanou nutností zabezpečit se aktivně na stáří?). U DPH se situace mění každým dnem a dokonce je nabízeno jejím vládním kritikům, že pokud akceptují její zvýšení, zavedou se opět progresivní příjmové daně. Hlasatelé těchto nápadů se ani nezačervenají při vzpomínce na to, jak před 4 lety prosazovali pravý opak.
Nebyl to náhodou právě příslib nezvyšování daní, který současné vládní garnituře v porovnání s přerozdělovacími plány konkurence zajistil volební vítězství? Od voleb utekl rok, a najednou tu máme vládu, která snad převzala program opozice: Občane platit, platit, platit a neptej se, co s těmi penězi uděláme.
Hlavní příčinu je třeba hledat v náročnosti a nepopulárnosti šetření. To cvičení z loňského podzimu si většina ministrů živě pamatuje a do jeho opakování nemá vůbec chuť. Zrušil se však skutečně nějaký státní úřad? Stojí na pracáku fronty propuštěných státních úředníků? Poklesl skutečně někomu ve státní správě plat? Ale kdepak! Nějak se to zašolichalo nebo se odměny předplatily, ale žádné zle není. Přesto ten povyk dodnes mnoha ministrům zní ještě v uších. A tak pryč se šetřením, hitem letošního podzimu bude zvyšování daní.
Moderní sociální stát (a tím jsme) se skutečně bez daní neobejde. Ruku v ruce s daněmi však musí jít jejich účelné a doložitelné čerpání. A to tady bohužel stále nemáme. Výčet plýtvání si prosím najděte v jiných blozích, nemá cenu se opakovat. Státní správě však nedochází, že pokud chci navyšovat příjmy rozpočtu, nesmí být překročena jistá únosná míra zdanění.
Tu se podařilo například přestřelit u daně z pohonných hmot, a důsledek je evidentní – zahraniční kamiony i čeští občané čerpají u sousedů, kde v zemích, odkud se dříve jezdilo tankovat k nám, je cena PHM dnes nižší. Celkově výnosy z této daně stagnují, i když český občan platí za benzín cenu na naše poměry nemravnou. Obdobný atak se připravuje u DPH. Její zvýšení postihne sice také potraviny, ale tam to nakonec rozchodíme. Daleko závažnější dopad zde však bude na stavebnictví (bydlení), turistiku (hotely) atd. Negativní efekty v nárůstu nezaměstnanosti (a související pokles mzdových odvodů) v postižených oborech budou daleko horší, než nějaká ta miliarda výnosu z DPH. Uvidíte.
Daňová kreativita je dnes bohužel v rukou účetních s ruletou na stole. Zvýším daň, krát základ, a máme tolik a tolik na utrácení. Jenže život je složitější, jsou za ním konkrétní lidské osudy a příběhy. Dojde ke změně chování spotřebitelů a daňových poplatníků, řadu živnostníků doženou nové daně k bankrotu, někteří lidé přijdou o práci ….. a podstatně více daně to nepřinese. Ano, na rozhazování nemáme a musíme se zřejmě uskrovnit. Stát by měl ale lovit v peněženkách občanů až v okamžiku, kdy se pokusí udělat něco sám se sebou.
