Z týmu pro přípravu nové vlády zaznělo, že euro zavedeme, až to bude pro Českou republiku výhodné. Bylo to asi myšleno tak, že nyní to výhodné není, nemusíme spěchat. Jenže ekonomická situace ukazuje, že včera bylo už možná pozdě.
Chápu, že pro řadu „vlastenců“ je zachování vlastní měny jako symbol klíčové (uvozovky, protože pro pravé vlastence to být klíčové vůbec nemusí). Je však třeba se chladně podívat na to, co vlastní měnou získáváme a co ztrácíme.
Především vlastní měna není základním atributem národa, ale ekonomického celku. Většina národů svou vlastní měnu nemá. Naopak pokud jsme členy nějakého ekonomického prostoru, je logické a výhodné mít v něm měnu jednu. Můžeme stokrát nesouhlasit, ale pokud směřuje 90% našeho exportu do eurozóny, je sdílení společné měny absolutně nutné. Tady nás vlastní měna stojí desítky miliard korun ročně na neúčelně vynaložených transakčních nákladech českých firem, nejistotě investorů atd.
Často padá názor, že vlastní měnu si můžeme sami řídit. Potíž je v tom, že měnu malé ekonomiky spjaté s ekonomikou desetinásobně větší můžete řídit jedině k horšímu. Můžeme si měnu znehodnocovat (předváděla ČNB korunovými intervencemi), můžeme si ji zdražovat (předvádí ČNB zvyšováním úroků), ale nikdy si ji nemůžeme sami posunout k lepšímu. To musí být uznáno trhem, na kterém jsme závislí, a to nejde jinak, než dlouhodobou tvrdou prací a rostoucí produktivitou, k čemuž nám ty vysoké transakční náklady vlastní měny určitě nepomohou. Ony nakonec ani ty měnové nástroje moc v naší národní režii nefungují. V několika posledních měsících jsme se snažili podpořit kurz měny zvyšováním úroků, ale posilování se nedělo. Přitom malé firmy a domácnosti u hypoték začaly platit vyšší úroky. Stála totiž výroba aut ve Škodě. Jakmile bylo oznámeno její obnovení, kurz koruny opět radostně povyskočil. Jedná se o názorný příklad toho, jak je malá ekonomika lehce ovlivnitelná v podstatě situací i v jediné velké firmě nebo důležitém odvětví. Samostatná měna tady schytá jakékoli negativní zprávy a řešení problémů vůbec nenapomáhá.
A pak je tady otázka státního dluhu. V eurozóně je dnes inflace proti ČR poloviční a peníze zadarmo. U nás jádrová inflace dosahuje 7% (a statistici si lámou hlavu, co z indexu ještě vyloučit, aby nevycházela čísla ještě větší) a cena peněz se zvedá nad 3%. Přitom ekonomický růst máme cca na průměru EU. Co asi v takové situaci pomůže ekonomice? Samozřejmě, pořídit si euro. To větší firmy už dávno dělají a objem eurových transakcí v ekonomice dosahuje 30%. Občan ale tuto možnost nemá, a tak za vlastní měnu tvrdě platí. Platíme i podruhé v rostoucích úrocích ze státního dluhu. Dluh jsme posledních několik let astronomicky navyšovali s tím, že peníze jsou zadarmo. Nyní ale náklady na jeho obsluhu půjdou o desítky miliard korun ročně nahoru, zatímco v eurech by byly téměř nulové.
Ještě znějí argumenty, že nechceme ručit za Řecko. Ono je ale Řecko právě názornými příkladem toho, jak členství v eurozóně může ekonomice pomoci. Po všech balíčcích a úmorných tahanicích je dnes řecká ekonomika celkem v normálu a fyzicky to nikoho z ostatních zemí nic nestálo. To je právě výhoda většího celku, samotný fakt jistoty hraje rozhodující roli. Z kondice české ekonomiky je nyní evidentní, že jsme momentálně spíše kandidátem na případnou pomoc, než tím, kdo by za někoho něco platil (mimochodem pomocné balíčky pro Řecko byly úvěrové, ne dotační).
Pokud tedy neuvažujeme v dimenzi, že jsme se dali do EU na pár let, abychom vytáhli dotace, a pak zmizeli, vlastní měna vůbec smysl nedává. Český národ je ovšem vysoce konzervativní. Dokonce tak, že si z Rakousko-Uherska ponechal jeho měnu, korunu, jako jediný. Tento konzervatismus nás ovšem začíná stát čím dál více peněz a bohužel, až to bude podle národovců pro český národ výhodné (budeme na pokraji bankrotu), bude na zavedení eura pozdě.
