Nejedná se ale o vtip. Odposlechl jsem v letadle na lince z Atlanty do Las Vegas a ten rozhovor dává pěkný obrázek dvou myšlenkových světů.
Na sedadle za mnou seděl asi třicetiletý Němec s otcem, přes uličku k nim postarší Američan. Jak už to u družných Američanů bývá, začal okamžitě po dosednutí navazovat hovor s kolemsedícími a vybral si právě onoho Němce.
A: Kampak letíte? (Řečnická otázka, letadlo letělo do Las Vegas)
N: Do Las Vegas!
A: Jaké máte plány? Chcete cestovat po našich národních parcích?
N: Kdepak, jen gambling!
A: Ale to je škoda. Například Los Angeles není daleko a je to zajímavé město. To by stálo za to navštívit.
N: Tam jsem byl loni. Hrůza, nelíbilo se mi tam.
A: (Zděšeně) A co se vám tam nelíbilo?
N: Centrum, je to tam hrozné!
A: (V šoku) Co je tam tak hrozného?
N: No lidi, samý černoch!
A: - (Odvrací se a ukončuje rozhovor)
Netvrdím, že se jedná o typický dialog vystihující mentalitu obou národů. Ukazuje však názorně, kam dospěli Američané ve své snaze o politickou korektnost a sociální odpovědnost a kam se až Evropané dostali v relatizování hodnot a absolutizaci osobních preferencí.
O Američanech se říká, že jsou falešní, že ty úsměvy a vlídnost jenom hrají. Já ale nevím. Pokud si mám vybrat mezi hranou vlídností a upřímným hulvátstvím, volím raději to první.
