V souvislosti s posledními aktivitami velkého Lukáše (čtenáři předchozího článku jistě vědí, o koho jde), na který jsem již reagoval, se mi začaly vybavovat některé vzpomínky na jeho osobu. Přispívá k tomu i skutečnost, že na facebooku tu a tam někdo z muslimů zveřejní fotku osob v maskáčích s ákáčky, pod níž přidá: „Kterýpak je asi velký Lukáš? :D“ …jednoduše už mešitní „airsoftová příhoda“ žije svým vlastním životem. Navíc „chanuková horečka“ už je zažehnána a tu „vánoční“ pociťuji ještě relativně daleko ...trochu krátkozraký a falešný pocit… já vím :( , proto jsem se odhodlal věnovat trochu svého času letmému ohlédnutí za historií a evolucí fenoménu zvaného „velký Lukáš“.
...hezký příklad salafisticko-wahabistického období našeho fenoménu :) blog pana Lhoťana
Když jsem se na podzim roku 2003 stal muslimem a začal navštěvovat brněnskou mešitu (nejen v pátek, neboť má tehdejší práce se nacházela v Brně), poznal jsem spoustu muslimů evropsky i neevropsky vypadajících. Poznal jsem samozřejmě i muslimy Čechy, mezi nimi také velkého Lukáše. Pamatuji se na první setkání s ním. Podzimní sobotní odpoledne sedíme s Karímem (Alžířanem) v místnosti mezi ředitelnou mešity a modlitebnou. Vtom se ve dveřích objevil Čech, zul se, oblékl si bílou dlouhou košili, přes ramena přehodil rudý arabský šátek, podal si s námi ruce a začal o něčem mluvit s Karímem. Ve vzduchu se začal pohybovat nějaký zvláštní druh napětí a vážnosti zakrývaný hraným klidem – takto dokázal změnit prostředí náš fenomén.
V té době zrovna procházel „salafisticko-wahabistickou“ fází a nikde jinde než v Saudii nebyl ten „pravý“ islám. Také se pustil do překladu hadíthů, tuším se jednalo o Buchárího sbírku. Protože jeho znalost arabštiny nedosahovala patřičné úrovně, využíval pomoci rozličných arabských bratří (mimochodem pro tento typ překladu je nutno mnohem více, než jen znalost arabštiny – myšleno klasické arabštiny, nikoli moderní). Z oné doby je také jedna úsměvná momentka, kdy náš fenomén, natolik frustrován situací muslimů v ČR a netolerancí Čechů, chtěl požádat o azyl v Saudské Arábii :). Salafisticko-wahabistickému období prý předcházelo „turecké“ období, kdy údajně přesně pasoval do českého přísloví: „Poturčenec… …Turka.“
Za pár měsíců jsem získal práci v místě bydliště a do mešity jezdil jen v pátek a občas o víkendu. Jeden pátek přišel velký Lukáš na kázání a dlouhou košili vystřídal sarong uvázaný přes kalhoty (podobně jak jej nosí Indonésané, Filipínci atd. …nutno dodat, že i já vlastním a občas oblékám asi dva sarongy, které jsem dostal do svých indonéských spolubydlících v Libyi.).
Další stádium nastalo s Lukášovým vstupem do mezináboženských dialogů jako zástupce mešity. Což bylo také našlápnutí k jeho "žurnalistické kariéře". Někde na hranici mezináboženského muslimského aktivisty a počínajícího žurnalisty prošel obdobím vřelého zájmu o judaismus prostřednictvím zaujetí osobou brněnského rabína Moše Kolera. Usuzuji, že zaujetí bylo jednostranné, neboť za určitý čas, když jsme se s rabim Kolerem setkali na nějaké akci, považoval mě za náš fenomén… Asi pro Lukáše bylo zásadním zklamáním, když mu rabi Koler sdělil, že člověk nemusí být žid, aby získal ráj. Jinak bychom dnes možná neměli Lukáše křesťana… ;)
V roce 2005 jsem odjel studijně do Libye, proto se mi události muslimské komunity v ČR dostávaly spíše sporadicky. Když jsem se vrátil, už se v mešitě náš fenomén nefiguroval… tedy oficiálně ještě muslim byl, ale v podstatě z pohledu praktikování už šlo spíše o muslimského yettiho.
A co dodat závěrem mé letmé vzpomínky? Snad jen: Moc nevidím do situace v mešitě a nadaci kolem, proto nemohu tvrdit, že vše, co velký Lukáš publikoval, není pravdou (popravdě jsem ani nepátral, co vlastně kde zveřejnil). Určitě nikdo ze zainteresovaných stran nebude čistá lilie… ale ruku na srdce, kdo z nás takovou čistou lilií je… podle sebe soudím Tebe?
Rád bych na úplný konec vzkázal všem, kteří nechápou význam slova sarkasmus, ironie a nadsázka, kteří se nedokážou podívat na svět okolo nich jinak než paranoidně a úzkoprse, ať již jsou muslimové, židé, křesťané, ateisté nebo z jiné „škatulky“, prostě lidé charakterizovaní výše zmíněnou částí tohoto odstavce: Asi je vcelku bezpředmětné číst můj blog, stejně Vám to nic „nedá“…
"jesh mashehu raquv ba4olam
...jesh mashehu raquv bejnejnu...
...8aval zeh 4asijnu 8anu...
...8anashim mitochenu :( "
