Rajchl fenomén, Rajchl syndrom?

Skutečnost, že okolo různých manifestací na Václavském náměstí a jednoho z vystupujících pana Rajchla bude veselo a možná i trochu dusno, se dala jistě předpokládat.

Jednak to tak nějak ke koloritu naší politiky patří a jednak se jedná opravdu o jedny z největších shromáždění nespokojených občanů. Nespokojených z různých důvodů. Je řada pohledů na tato shromáždění.

Z vnějšku to někdy může vypadat i jako zajímavé divadelní představení. Každé divadlo, je-li povedeným kusem, by možná i lidé dokázali svým způsobem s nadsázkou ocenit. Zejména pokud jsou naši občané zvyklí na představení opravdu těžkého a závažného kalibru – všechny korupční aféry, fatální pochybení zodpovědných a jiné hrůzy nakonec ani není nutné vyjmenovávat. V porovnání s tím, co se v naší zemi běžně děje, je současná otázka protestního dění na Václavském náměstí v podstatě oddechovým žánrem. Nicméně nebyli bychom snad ani v Čechách, abychom i tomu nejnevinnějšímu nedokázali dodat příchuť pelyňku a punc něčeho umolousaného.

Za normálních okolností bych se ani nechtěl přidávat do řady velkého množství všech možných komentářů z posledních dnů, ale celá věc má několik momentů, o kterých by jistě bylo vhodné trošku popřemýšlet. Co se vlastně stalo?

Protestující občané objevili jméno pana Rajchla. Jakkoli nepochybuji o ctižádosti a ambicích tohoto mladého představitele určité podnikatelské sféry, troufám si tvrdit, že v tomto případě se stal obětí a následně lovnou zvěří. Zčásti kvůli své vlastní aktivitě vyjadřovat se veřejně takřka v jakékoli intenzitě na jakékoli společenské i méně společenské téma a zčásti kvůli samotnému klimatu dané situace. Ať už byly dříve pohnutky pana Rajchla k zapojování se do veřejného dění (byť zřejmě zatím jen slovní) jakékoli, a jejich legitimitu absolutně nezpochybňuji, v tomto okamžiku celá situace akcelerovala do podoby skoro nezáviděníhodné.

Ten, kdo je hodně vidět, se totiž nejlépe stává terčem. A jak už jsem napsal, jsme v Čechách, takže pozornost všech, a zejména těch nervózních, se nyní od začala vztahovat k osobě pana Rajchla.

Pan Rajchl sám nepochybně není slaboduchý a už vzhledem ke své dosavadní profesní kariéře velmi dobře ví, že chce-li člověk něco dělat, nestačí přijít, stoupnout si a říct „toto teď chci dělat“ a také to hned začít dělat. Jak už se od sebe politika a podnikatelský sektor liší a fungují na zcela odlišných principech, toto platí všude. Než můžete zodpovědně a kvalifikovaně zastávat určitou funkci, musíte v dané oblasti něco odžít a pokud možno i odvést. Tak jako generální ředitel se zkušeností řídit koncerny, zaměstnávající tisíce lidí, nemůže být zčista jasna například předsedou politické strany, stejně nemůže politik, byť schopný a úspěšný, dostat na starost fabriku se vším všudy, pokud takovou zkušenost nemá z dřívějška. Bez ohledu na to, jak máte „zmáknutou“ teorii a špičkové myšlenky a nápady a křišťálově čisté úmysly, zkušenost je zkrátka pořád to, co rozhoduje nebo by mělo rozhodovat.

Mě však zaráží ta síla a monstróznost všech debat okolo pana Rajchla. Najednou jako by konkrétně on byl zdrojem všeho špatného v této věci. Ale on přeci jen sklízí plody nynější atmosféry v naší společnosti.

O čem vypovídají výsledky různých průzkumů a podobných anket? A o čem vlastně vypovídají i výsledky posledních parlamentních voleb? O tom, že lidé stále nevěří naší politické reprezentaci, o tom, že i když právě po zkušenosti z roku 2021, kdy se prvotní opojení z falešného přízraku změn k lepšímu proměnilo v bolestivou kocovinu, tak i za tuto cenu stále a pořád chtějí ZMĚNU! Jakoukoli změnu, která je zrovna k dispozici a nabízí se!!! A chtějí ji evidentně proto, že podle jejich názoru stále nenastala.

Ono nakonec není tak moc těžké uvěřit, že i pan Rajchl a řada jiných doposud v politice nepříliš známých lidí by byli mnohem důstojnějšími představiteli státu, než někteří politicky nominovaní představitelé.

Obávám se, a to velmi, že takovéto uvažování části obyvatel (i po odečtení hlasů recesistů i několika úplných bláznů) je výsledkem personální vyprázdněnosti politických stran a možná i vyprázdněnosti politiky jako takové.

Pan Rajchl může být nyní z jednoho úhlu pohledu spokojený. Má zadarmo takovou reklamu a prostor, že se mu o tom asi ani nesnilo, jakkoli někdo, kdo byl již dříve v novinách skoro denně, žádnou reklamu nepotřebuje. Stal se, ať už chtěně či nechtěně, fenoménem současných dní a já bych si jen přál, aby bez ohledu na to, že jde konkrétně o pana Rajchla, se postupem času nestal syndromem. Syndromem, který bude v případě jakéhokoli jména znamenat především nezvládnutou politickou odpovědnost těch, kdo právě mají za tuto zemi zodpovědnost, a v horším případě těch, kdo nezvládají ani svoje vlastní ego.