„Naštěstí jde dcera po prázdninách do školy,“ ulevila si moje známá, když se dočetla, že politička z ODS připravuje návrh, aby se zahrádky mateřských škol otevřely „světu“ a nemusely mít oplocení.
Je prostě jedním z mnoha rozumných rodičů, kteří stále ještě nepochopili ten všeobjímající pokrok valící se na nás ze všech stran. „Snad někdo z vládních poslanců nepřijde s něčím podobným, co se bude týkat i těch základních,“ odpověděl jsem jí s nadějí.
Dnes a denně se ptám, co v době obrovských ekonomických i společenských problémů občanů vede některé zákonodárce k takovým fantasmagoriím. To fakt nemají nic lepšího na práci? Kdo je k tomu nutí? Jejich „moudří“ poradci či asistenti s vědomím, že se dostanou do médií?
Práce ve školství, obzvlášť na úrovni mateřských či základních škol, je velmi náročná, a především nesmírně zodpovědná. Přináší každodenní komunikaci nejen s dětmi, ale především s jejich rodiči. Ti přirozeně dokáží být nároční, leckdy nepříjemní, vždyť jde o výchovu jejich potomků. Obávám se, že s nástupem takových nesmyslů se pedagogové raději budou živit něčím méně rizikovým.
Takto ale zmíněné „chytré hlavy“ neuvažují. Vždyť většina z nich nikdy ve školství nepracovala, mají teplé místečko u klávesnice a za vymýšlení hloupostí pro druhé jsou leckdy královsky placeni. A kde vlastně berou inspiraci? Nejen v tomto případě v již zmíněném pokroku. „Školské hygienické normy jsou u nás v porovnání s okolními zeměmi zastaralé,“ tvrdí zastánci zářné budoucnosti. Na bezhlavém opičení se po pravidlech v těch správných zemích začínám být alergický. Nemáme snad vlastní rozum?
Nechci se dožít nápadů, že v rámci pokroku zřídíme ve městech no-go zóny či si kvůli „záchraně planety“ zlikvidujeme chovy skotu a prasat a k tomu ještě zavřeme jaderné elektrárny. Zkrátka pojďme občas myslet zastarale. Neměnit to, co funguje.
